Dobytí Ráje

16. -27. července 1492 (2013)

Zápisky jsou přepisem mluveného dialogu. Vybraný účastník pěti slovy charakterizoval uběhlý den, kronikář s ním potom probíral, jak se dané slovo ke dni váže.

Den první

Tak Čendo proč jsi řekl úžas?

No tak když jsme dobyli ten ráj tak to bylo takový pompézní přivítání, bylo tam hodně jídla bylo tam teplo prostě tak to bylo první co mě napadlo.

Z toho byl ten úžas.

No no

Ještě něco k tomu máš k úžasu?

No asi všechno.

Dobře. Proč jsi řekl oheň?

Oheň. Protože po tom koupání jsme se mohli usušit u toho ohně. Bylo tam teplo, tak obecně mám rád když je takovej nějakej táboráček nebo když je oheň.

Dobrá, je to všechno?

Asi jo

Proč panák?

Protože to byl asi za ten den opravdu jako snad úplně nejvíc povedený vtip na který všichni naletěli ale úplně všichni z těch co jsem se s nimi za včerejšek o tom bavil. Tak prostě všichni si mysleli že je to opravdu panák. Úplně všichni si to mysleli a pak když se napili jenom jsem viděl jak se všichni postupně začínají smát podle toho, jak rychle pili a jak jim reagovala chuť. Takže přišlo mi to hrozně vtipný a těším se, až to někomu udělám.

Dobře. Proč jsi řekl cesta?

No protože chvilkama jsem měl pocit, že jsme po ní ani nešli. A byla dlouhá, ale bylo to fajn. Jako jenom škoda, že na tom hrášku nerost hrášek ale ještě kvetl.

Na hrášku, no já jsem tam nebyl.

No na poli rostl hrášek, ale zatím jenom květ. Takže se nedal jíst.

Dobře a poslední máme kladku. Proč jsi řekl kladka?

No to jsem řek vlastně proto, že to byl takový asi nejadrenalinovější zážitek. Vylízt nahoru na žebřík a svézt se tam pěkně, já se teda tak trochu bojím výšek, takže když jsem byl úplně nahoře tak jsem si říkal, snad ty štafle nepůjdou dolů. Ale byl to super zážitek.

No a voda dobrá?

Jo voda byla dobrá. Bylo to tak pěkně udělaný, že se tomu člověk nevyhnul. Jenom jsem litoval trochu ty boty, jsem si říkal že jenom jsem nepochopil, proč jsem si ty boty nechal. To jsem si myslel právě že když už jsem je měl mokrý z té cesty že už je zbytečný je nechávat aby byly suchý, že už teda jsou přesto mokrý. Jenomže jsem si jako neuvědomil wibit inflatable water park, že mokrý boty neznamená promočený boty. No ale nakonec teda tady mi uschly dneska.

Den druhý

Tak Jančo, proč jsi řekla odpočinek, co se ti tak jako vybavilo, něco nám k tomu pověz.

Tak ráno jsem se krásně prospali po tom dobytí ráje, po té krásné plavbě takže jsem si vybavila odpočinek, protože jsme odpočívali dopoledne chviličku.

Dobře, tolik k odpočinku, je to všechno nebo tam byl nějaký jiný ještě?

Pak už asi ne.

Potom je tady zvelebování, tak proč zvelebování?

Po příchodu do tábořiště jsme se rozdělili do skupinek a ujali jsme se různých činností, které vedly ke zvelebení tábora aby se nám tady dobře žilo a líbilo a fungovali jsme tady a zvelebili jsme to tady úplně úžasně.

Dobrá takže tolik ke zvelebování. Proč kytary?

Večer, abychom se odměnili za tu tvrdou práci, kterou jsme tady absolvovali, tak jsme si zazpívali u ohýnku při kytarkách a dalších hudebních nástrojích.

Super a poslední tady máme latrína tým. Proč zrovna latrína tým, co se ti s tím spojuje?

Prostě mi to přišlo jako docela vtipná hláška a latrína tým byl zaručeně jeden z důležitějších přitom zvelebování protože prostě kadistan je důležitý.

Den třetí

Tak, Zdeňko, proč sis vzpomněla zrovna na slovo síla?

Kvůli cug. A taky protože kvůli vytrvalosti a vlastně síle jako v nohách, to bylo hodně důležitý i během celého dne.

Dobře. Proč slovo běh? Co se ti na to asociuje, nějaký příběh, nějaký myšlenky…

Na běh, na ty družstva, jak jsme tady pobíhali po tý louce a nikdo v podstatě nevěděl, kam má běžet, ale věděl, že musí běžet hrozně rychle.

Myslíš ty noční doly, jestli jsem to pochopil?

Ano.

Dobře, proč paměť?

Protože jsme si měli pamatovat ty indiánský slova při rozhovoru s náčelníkovou dcerou a s náčelníkem.

Jo, dobře dobře, proč teda družstva? 

Protože jsme při těch dolech byli rozdělení na družstva stejně jako u druhý hry.

Tak, klidně to můžeš rozvést nějak, jestli tě něco napadá… Ne. Proč koprovka, to mě zajímá docela.

Protože já jsem koprovku neměla, já jsem měla takovou náhradní koprovku…

V čem to bylo zajímavý?

No, asi tím, že jsem nevěděla, že se koprovka dá udělat i tímto způsobem.

Dobře, tak to necháme takhle otevřený. A proč koupání?

Protože jsme byli poprvé v rybníce a bylo to super.

Tak jo, chceš ještě k tomu dni něco poznamenat, něco, co tě třeba napadlo při tom vyprávění, co je třeba důležitý zaznamenat pro budoucí generace?

Napadlo mě, že ta rozcvička, jak jsme běhali ve dvojicích a navzájem se chytali a tleskali a… Doufám, že to byla včerejší rozcvička…

Asi ano, tak jako ta je zajímavá něčím, jo?

Ještě jsem to nikdy nehrála a přišlo mi to jako zajímavá hra

Den čtvrtý

Tak Tome, proč jsi řekl výzbroj? Co k tomu máš jako asociace, proč vlastně ta asociace, na co to bylo?

Byl to první den, během kterého jsme vyráběli koule na gumě, respektive „káengéčka“. Během kterého jsme se v podstatě učili,jak se s nimi zachází, měřili smě si gumy, domlouvali jsme si, že nemají být úplně tvrdé jako kámen a snažili jsme nějak se s nimi zapracovat.

Tak dobře, slovo výroba, jaký k tomu máš nějaký zážitek nebo prostě zase proč výroba?

K výrobě mám zážitek ten, že se to trošku protáhlo vzhledem k výtvarným sklonům některých jedinců, kteří se snažili si ryze praktickou věc, kterou je štít, vyzdobit víc než je zdrávo. Vzhledem k tomu, že bojovník musí být neustále připraven štít utopit v řece, jezeře nebo v podobných končinách. A v podstatě provedli jsme, co jsme provést měli, vyzbrojili jsme se.

Proč slovo vrah?

Vzhledem k tomu, že první den, kdy se kosilo jsem byl služba, tak to byl první den, během kterého jsme dokosili louku, tak jsme se pokoušeli ulovit tzv. vraha, který nám však bohužel ten den zrovna uprchl.

Škoda, co se dá dělat. Proč slovo výcvik?

Ten souvisí s aktivitou, která navazovala velmi úzce na výrobu a výzbroj, kterou jsme si opatřili. Jednalo se o sérii šesti krátkých her na seznámení s koulemi na gumě pro lidi, kteří s nimi dříve nepracovali, aby byli schopni se zapojit do bojů proti indiánům.

Dobrá, tolik tedy výcvik a teďka jestli tě ještě v průběhu vyprávění něco napadlo důležitého k tomu dni, co bys k tomu ještě chtěl dodat?

Ženským pistole do ruky nepatří!

Jo, ona se nám tam zastřelila. No, co se dá dělat.

Den pátý

Míro, proč jsi řekl velitelský post?

Protože to byla vlastně klíčová věc během toho dne, ta nejdůležitější věc programu, že každý člověk si musel projít tím, že organizoval ostatní lidí a organizoval průběh toho dne a ten velitelský post se předával. Takže to bylo takové klíčové, okolo toho se točilo úplně všechno.

Bezva, motivace lidí, to s tím asi souvisí, předpokládám.

To s tím souvisí. Jde o to, jak ostatní zvládali tyhlety úkoly. Třeba ráno, když Martina nás vytáhla, teďko na každýho řvala ať honem běží támhle a honem dělá tohle, tak samozřejmě každý s tím nebyl úplně spokojen a ani opětovné cinkání na zvon neurychlilo lidi. Naopak když prostě Standa řek, že se bude chvilku pracovat, pak se půjde k tý vodě a todle, nikdo moc neřešil a každý si vzal ten svůj úkol, už to měli naučený. Už věděli, co mají dělat.

Dobře. Zodpovědnost. Další slovo, který se toho asi týká předpokládám.

To je to, o čem jsem mluvil. Třeba když jsme stavěli ten stěžeň, tak dobrý bylo to, že každý člověk si tam našel tu svoji roli, že hnedka si vzal zodpovědnost za nějaký ten úkol bez toho, aby bylo nutné mu něco říkat. A v podstatě já jako velitel zrovna výstavby stěžně jsem s těmi lidmi neměl ani tolik práce, naopak ještě mně ve spoustě věcí pomáhali, co se týče technologie stěžně, toho závěsu, jsem si v tom ještě nechal poradit.

Dobrý, to je pro mě třeba trochu nový. Protože já jsem čekal, že myslíš zodpovědnost trošku jinak. Relax.

Proč relax? Protože to naše velení bylo takový hodně na lidi orientovaný kvůli tomu, právě že sami jsme účastníci, tak bylo znát, že na sebe bereme ohledy, že jsme se nenutili dělat zbytečně nějaký kraviny. Že kdo prostě neměl co dělat, tak tomu se řeklo, ať se jde někam hodit do pohody a holky tam hrály na kytary mezitím tam malovaly a nikdo neřešil, že by měl něco vymejšlet, dělat nějaký blbosti.

Dobře, ještě tady máš stěžeň.

Stěžeň, tak to bylo stěžejní naprosto to bych řek, že bylo to, co po nás hlavně zůstalo a takovej symbol toho našeho tábora i toho, že my sami jako ty účastníci jsme byli schopni něco vytvořit bez pomoci organizátorů, jenom na základě jejich dobrých rad, nějakého know how, který jsme dostali z jejich instrukcí.

Myslíš ten náčrtek od ruky?

Přesně tak. A u toho jsme byli vyfoceni, což bych řek, že bude jedna z mála, možná jediná

společná fotka, kterou všichni ti účastníci budou mít.

Den šestý

Blejku, proč jsi řekla slovo kapitán?

Protože jsme se vydali na cestu do našeho tábora, jelikož byl zbořen most a v naší skupince nebo s námi šel i kapitán. Bylo to s ním děsně prima, protože přes naše původní pochybnosti o jeho smyslu pro orientaci a autoritě byl na nás, na naší dívčí skupinu, velice milý, pomáhal nám, jak se dalo a nešetřil nás.

Proč brod?

No když nebyl most, museli jsme jít přes brod. Brod byl poněkud hlubší, než všichni mysleli, ale zdárně jsme ho překonali.

Proč je tady to první zlato? 

Protože zlato je žlutý, je těžký a třpytí se.

A druhý zlato?

Protože to dalo velkou práci to zlato indiánům uloupit a donést ho zpátky do tábora.

Dobře. To bylo indiánské zlato, seš si toho vědoma?

Jo.

Proč indiáni? 

No, cestou nás potkalo několik nemilých setkání s indiány. Nejprve jsme ztratili Verču, kterou střelili srabi zezadu,tak jsme sebrali všechno její zlato a běželi jsme dál. Posléze se nám ztratil Tom, který nestačil našemu tempu a indiáni ho pravděpodobně ulovili a dorazili jsme ke zdi, kterou jme museli překonat a Míra se pro všechny obětoval – asi nevěděl, co ho čeká – a potom, co nás všechny nechal přelézt po sobě, tak my jsme zbaběle prchli a nechali ho tam napospas indiánům. Zlato jsme vzali s sebou.

Opevnění, poslední slovo opevnění.

Cestou, bylo to už tuším někde za brodem, jsme procházeli takovým zvláštním místem, kde bylo rozbořené opevnění. Vůbec nevíme, kdo ho tam postavil, kde se tam vzalo, ale došlo tam určitě k tvrdému boji. Báli jsme se tedy že jsme na území indiánů a z těch zbytků opevnění jsme se jali postavit opevnění pro nás. Bylo to takové metr vysoké opevnění, kde jsme si všichni čtyři sedli, čekali a bedlivě pozorovali, co se děje. Byly tam bobky, přeletěl pták možná že někdo viděl i zajíce, ale jinak se nedělo nic zvláštního. Pak jsme se zase zvedli a šli dál.

No, to se nedivím, že se nedělo nic. Tolik neděle, ještě mám na tebe otázku, jestli tě napadá ještě něco dalšího k té neděli, co tě v průběhu toho napadlo.

No ještě jsem si vzpomněla, že jsme se večer dostali do indiánského bludiště, kde jsme si museli poradit – asi jo, já nevím, na mě nekoukej – já teda doufám, že celou dobu mluvím o správném dni – kde jsme si museli poradit s nelehkými úkoly – jo, já vím, dostali, už si vzpomínám – také tam po cestě rostlo spousta malin, a nakonec se nám povedlo dostat se přes tajnou šifru na místní horu, v indiánském jazyce se ji říká Mařenka, kde jsme našli ty naše uvězněné chudáky, neskalpované. Standu jsme osvobodili, bohatě povečeřeli a přespali.

Den sedmý

Tome, proč jsi řekl chůze? Proč tě napadlo zrovna todleto?

Řekl jsem chůze, protože celý tento den byl hodně o pohybu, chodili jsme z jednoho místa na druhé no a během toho jsme zažívali různá setkání s různými lidmi, takže ta chůze byla takové pojítko.

Dobrá, proč zrovna výhled?

Výhled, tak to byla jedna z prvních věci, které jsme ráno zažili. Poté, co jsme se vzbudili, tak jeden z prvních úkolů bylo vyjít na rozhlednu. Ten výhled byl teda úžasný.

Supr. Slepota, proč zrovna slepota?

Hned následující úkol byl projít nějaký úsek a vyřešit nějaké šifry s tím, že jeden bude mít zavázané oči. To jsem si zrovna vybral já, takže jsem si tu slepotu vychutnal a řeknu, že to bylo docela zajímavé, já mám docela takový typ hry rád když se prostě snažím svět poznávat jinak, než zrakem. Takže se mi to líbilo.

Škrábání brambor, tak to zní tak jako konkrétně něco k tomu?

To byl zážitek u pana Bramba, kde jsme dva chlapi seděli a škrábali brambory a holky se na nás dívaly.

Poslední tady máš rozhled, já vůbec nevím o co jde, teda abych se přiznal.

Když jsme dostali instrukcí, že jeden z těch človíčků, které máme navštívit je někde vysoko na skále tak jsme se na ní vydrápali a na skále jsme si pak dali jednak svačinku a pak jsme si tam hráli hru, která se jmenovala Set. Takže přímo hra Set s přímým rozhledem ze skály.

To máme těch pět asociací a teďka jenom jestli tě nenapadá nějaká důležitá věc, která by měla být zaznamenána, během toho jestli tě nenapadla ještě?

Důležitá věc? Tak já myslím, že ten den byl docela hezký, že jsme si to užili všichni a byl tak akorát, že nás to úplně nezničilo, takže jsme si ty síly využili tak akorát.

Den osmý

Tak, Marťo, proč jsi řekla hrabání? Co s tím máš spojeného, nějaký důvod, příběh k tomu.

No hrabání protože jsme hrabali a hrabali a hrabali a hrabali.

Jo, tak to je dobrej příběh, takovej denodenní… Dobře.

Nehráblo nám z toho, některým teda.

Hrabání teda necháme. Chrámy to by mohlo být takový obsažnější si myslím. Proč zrovna chrámy?

Protože jsme hráli hru a cílem bylo postavit chrámy.

Dobře takhle úsečně, klidně se rozpovídej, jako neboj se toho.

To je dobrý, já se toho bojím.

Proč bohové?

Já teď nevím, jestli tam fakt byli bohové. To asi nebyli bohové to byli mistři… Já si to úplně nepamatuju… Tak protože jsem myslela, že tam byli bohové ale byli to mistři když nad tím přemýšlím.

Ty myslíš ty postavy, které byly v těch ceších jakoby vás kvalifikovali?

Jo.

Aha, takže spíš řekněme mistři, tak změníme slovo na mistři. A je to teda z důvodu, že vám dávali ty zkoušky?

Hm

Já to namluvím sám. Proč kytara?

Protože se večer hrálo na kytaru.

A proč těstovinový salát?

Protože jsme ho měli k večeři.

Dobře, tak však to necháme, ale jako pěkně nám to popsalo ten den. A ještě se tě zeptám, jestli nechceš něco říct k tomu dni tak jako celkového, co tě ještě napadlo, že bys to chtěla doplnit, že ti to tam chybí? –Ne. -V průběhu našeho dlouhého rozhovoru…

Den devátý

Den desátý až poslední…

Vloupání do indiánského chrámu. (nahoře) Boj proti rostlině, která zamořila přístav. (dole)

Naštěstí jsme dostali druhou šanci, a tak jsme povečeřeli kuřata s indiány.