Tajemství Ryhopského hvozdu – část III.

Čtvrtek
Autor: Irča

Ráno nás Ráďa budí na službu. Když mě dostala do stavu, kdy jsem ji plně vnímala, přešla za Arsenijem. Ten však moc duchem přítomný nebyl, jelikož když jsem se vyhrabala ze spacáku a oblékla, tak stále jevil známky spíše spícího.

Snažila jsem se ho vzbudit tedy sama. Při mém pokusu se posadil a vypadalo to, že bude vstávat, ale spletla jsem se, protože Arsenij se do kuchyně dostavil až za dobu notně dlouhou.

Jeho absence mi však nijak nevadila, jelikož v kuchyni už oplendovali krom Rádi i Adam a Péťa. Již mazali chleby, tak jsem se k ním přidala.

Adam a Péťa byli k ránu na vycházce a cestou do Předína nasbírali maliny, z nichž teď utvořili malinovou marmeládu a namazali jí každému krajíc chleba.

Bylo to pěkné zpestření snídaně a od nich též hezký počin.

Rozcvičku vedl dnes Adam s Péťou neobvykle. Jsou po té probdělé noci nějací hodně akční. Honíme se vzájemně ve dvojicích a když chytneme svého protivníka, tak začínáme honit toho, koho měl honit náš protivník.

Při snídani se řeší, s kým budu mít vlastně službu, chvíli to vypadá, že ke mě přiřadí Mikiho, jelikož mu není moc dobře a do práce jít nemůže, ale Miki podotknul, že to vidí spíše na spacák než na sloužení v kuchyni, tak mi zůstává nakonec Arsenij.

Vypravení se do práce trvá poněkud déle, jsme všichni poněkud znaveni noční aktivitou. Nakonec všichni vyrazí ve vcelku dobrém čase. V táboře zůstává ještě Faun. Není mu taky nějak moc dobře.

Nejprve myjeme s Arsenijem nádobí a pak jdeme k Sokolíkům pro vodu. Cesta zpět není úplně snadná, ale lepší než s Míšou. Svačinu nemusíme moc řešit, jsou totiž Tatranky a jablka a dohromady Studentská pečeť a sušenky. Doděláváme ještě zbylé láhve s vodou a následuje chvíle pauzy, kterou využívám k přeorganizování věcí v batohu a následně ležení. V této činnosti mě přerušuje Ráďa, že prý máme už vyrazit. Nechávám tedy rovnání věcí, přičemž mé ležení vypadá jako po boji, a zbrojím se holínkami a následně i taškou se svačinou.

Arsenij bere krosnu s pitím a dalšími částmi svačiny a za chvíli si už vykračujeme lesní cestou ku loukám. Dnes je cíl naší cesty trochu neobvyklý, jelikož míříme k hromadě sena, kterou jsme včera nakupili na okraji lesa u Rosnatkové louky.

Dnes ji zemědělci mají odvézt a naši jim pomáhají s nakládáním sena.

Přicházejíc v ta místa však uzříváme, že se zde nikdo nevyskytuje. Chvíli přemýšlíme co teď a jdeme cestou dále. Nemá to však nijaký zvláštní význam, tak se vracíme zas nazpět a říkáme si, že zkusíme dojít k hromadě u normální louky. Máme totiž podezření, že nám Ráďa podala špatné informace.

Bereme to pěšinkou nepěšinkou loukou i lesem a po chvíli už slyšíme Bety.

Po první hromadě už skoro ani památky, ale naši jsou tu. Máme radost ze shledání a oni zas ze svačiny, tak je to dobré.

Cestou zpět bereme ještě velkou láhev od šťávy, kterou jsme našli na Rosnatkové louce. Jdeme svižněji, jelikož už Arsenije netíží batoh a mě taška.

Do tábora dorážíme zrovna, když Ráďa smaží chleby ku hrachovce. Chvíli jí pomáháme v kuchyni a pak jdeme na dřevo. Povalíce pár soušek je teď osekáváme a následně taháme do tábora. Trochu dřeva jsme udělali, ale je to tak na dva obědy, proto Jirka rozhodl, že po obědě půjdeme na dřevo všichni a uděláme ho hrozně moc, abychom vytvořili zásoby veliké jak v kuchyni tak i u ohniště. Někteří aktivní členové vyrazili ještě ve chvíli volna před obědem, hned jak přišli z práce.

Netrvá však dlouho a už nás svolává zvonek k obědu. Čekáme ještě na Arsenij, který se zdržel v lese, a pak už si pochutnáváme na hrachovce s chlebem. Někteří zvolili za svůj pokrm zbytek guláše od večera s cibulí, knedlíkem a chlebem.

Po obědě následuje polední klid. Většina ho využívá ke spaní nebo k odpočinku.

Já jsem ho skoro celý promyla a v přestávce mezi mytím jsem fotila objekty v táboře, abych měla nějaké fotky hezké, jelikož maminka s tatínkem se těší na jejich shlédnutí. No, celkově jich moc nemám, ale dobrý ještě.

Službu musím mít už odbytou, jelikož Majda mi už odepsala a kladně, z čehož mám radost, tak po dříví bychom mohly jít.

Po domytí nádobí jsem si stihla ještě chvíli odpočinout, a pak nás Jirka již burcuje do práce. Dlouho však u ohniště zůstáváme jen čtyři. Ráďa dokonce vyhlásila soutěž o lízátko a pak ještě jednu o speciální bonus. Soutěž o lízátko se týkala úkolu přivést co nejvíce členů povalujících se po lese a soutěž o bonus byla o něco záludnější, jelikož spočívala v tom, že se má vzbudit Pirát a Majda a přivést je též k ohništi. První soutěž vyhrál Miky a druhou Jirka.

Stejně nám však trvalo dlouhý čas, než jsme se sešli všichni. Postupně se všichni vybavujeme náčiním na zpracování dřeva se hodícím a trousíme se k lesu. Tentokrát máme zálusk na jiný hustníček, který se vyskytuje nedaleko cesty do práce a blízko tábora.

Nejdříve jsme dělali medvídky a následně jsme se pustili do osekávání a tahání poražených soušek k táboru. Práce šla dobře a zapojili se i Miky s Faunem, kteří si přes dopoledne řádně odpočali.

Když se natahala asi polovina soušek, které jsme měli v úmyslu si přivlastnit, tak někteří začali řezat a štípat sekyrkou třísky nebo sekat hubené konce soušek.

Po donesení poslední soušky a nářadí se s stalo, že osazenstva se tak vyskytovalo víc, než volných míst k práci, tak Majda rozhodla, že je vhodný čas vyrazit na chrostíky.

Chtěla jsem jít trochu více proti proudu od místa, kde se myjeme, jelikož se tam vyskytují pěkné mělčinky, na nichž se vyskytuje spousta chrostíků se schránkami z větvičkových úlomků a z jehličí, ale Majdě se valně nechtělo, tak jsme zůstaly hledat kousek před mycím místem.

Chrostíci tam taky jsou a našly jsme všechny tři formy schránek. Komínkové, přechodové a z úlomků větviček. Chvíli jsme je pozorovaly a já se ještě snažila najít nějakého jiného zajímavého živočicha. Nepodařilo se mi však nalézt žádného jiného exempláře krom blešinců. Nějakou dobu nevalně dlouhou jsme ještě sledovaly, co se děje pod potoční hladinou, a pak se odebraly zas ku táboru, abychom vystřídaly pracující členy.

Vrhla jsem se na řezání společně s Markétou a Majda odnášela nařezaná polínka do kuchyně. Obě úložiště se slibně plnila a my se blížili ku konci. Málem jsme se poprali s dalšími řezači o poslední soušku.

Odnášíme ještě zbytek nařezaných polínek už jen k ohništi a kluci ještě štípají některá polínka na třísky. Ty jdou povětšinou k ohništi. No do kuchyně je to delší štreka, ale některé třísky to zvládly i tam.

Miky podává po skončení práce nabídku, kdo si s ním dá hrachovou polévku od oběda. Nikdo se moc netváří a já jsem se ale přihlásila, a tak máme ešus polévky na půl.

Někteří členové se hrnou za Pirátem do lesa, chtiví koupání. Já jsem tuto aktivitu absolvovala zdárně jednou a úplně mi to stačilo. Pochutnáváme si na polévce s Mikim a pak párujeme rukavice a uklízíme je.

Po těchto činnostech se jdeme podívat na houpající se odvážlivce, ale zastihli jsme poslední, a to Markétu.

Vracíme se postupně do tábora a umluvujeme si frisbee. Adam značí hřiště a následně nám vysvětluje pravidla hry. Pak se rozdělujeme do družstev.

Hra je pěkná a vcelku i vyrovnaná, ale náš tým má trochu navrch.

Střídáme strany a chystáme se rozehrát, avšak od tábora přibíhají kuřata, slepice i kohouti a pípají, kvokají a kokrhají. Koukáme na ně a nechápeme oč jde, tak čekáme co bude, ale všichni jen pobíhají a vydávají určité zvuky. Někteří si po chvíli všimli, že u sebe mají nějaké předměty, tak jsme se rozhodli jim je vzít. Chytili jsme tedy většinu a jednoho kohouta ubili létajícím talířem. Těm pochytaným jsme pak vzali předmět a oni následně zemřeli.

Ony předměty byly kuřata. Kuřata se následně stala naší potravou k večeři. Udělali jsme si různé majdy a tím potírali rozřezaná kuřata napíchlá na vidlích. Udělali jsme taky hodně zeleniny, abychom měli přílohu.

Jelikož opékání kuřat trvalo vcelku dlouhý čas, tak jsme si povídali a Pirát poslal i svítící předmět a ten kdo měl, tak měl říct něco k táboru. Jak se nám líbil, co oceňujeme, co se nám líbilo, nebo naopak ne, aby organizátoři věděli, co by mohli případně zlepšit nebo co dělali dobře.

Ohlasy od nás byly velice příznivé a nikdo si na nic zvlášť nestěžoval. Následně třeba i nás hodnotili orgové a přišly od nich také kladné ohlasy. Z toho vyplývá, že se tábor velmi povedl a všichni jsme byli velice spokojeni. Nikomu z nás se odsud vůbec nechce a jsme smutní, že většina z nás už zítra odjede.

Kuřata se povedla a kolují. Po tom, co jsme se nasytili, tak Pirát vytáhl kytaru a zpívalo se. Došlo i na Vánoční písničky a po nich zakrátko Pirát odpadl a po něm začali odpadávat i další členové, jenž zde ještě setrvali.

Miky a Thea si odešli čistit zuby, ale zas se na chvíli vrátili, tak jsem po osiření zas nebyla sama. Trochu jsme si popovídali a následně se odebrali do hangáru. Thea snášela vědomí zítřejšího odloučení docela špatně.

Na chvíli jsem zas zůstala sama, už se vrátila Majda. Tak jsme si povídaly, ale Majda taky dlouho nevydržela, tak jsme si řekly dobrou noc s tím, že já půjdu taky za chvíli spát. To jsem ještě netušila, že to vůbec tak nebude.

Sedím ještě chvíli u dohasínajícího ohně a pozoruju louku a nad ní nebe v úzkém pruhu, jenž ohraničuje les. Nebe zvěstuje, že brzy převládne den nad nocí díky východu slunce. Však také hvězdy postupně úplně vybledly a už je jen šero.

Najednou se z lesa na louku noří postava. Kráčí klidně přímo k táboru. Říkám si, kdo to může být. Na houbaře nevypadá. Když už je téměř u sušáků, začínám nervóznět. Nevím, zda-li není třeba utéci nebo mám zůstat raději na oko klidně sedět, abych neprojevila svůj strach. Volím raději druhou variantu.

Sedíce a neustále majíce příchozího v merku jsem vyčkávala, co se bude dít. Postava v dlouhém hábitu s kapucí přes hlavu tak, že jí nebylo vidět do obličeje došla rozvážným krokem až ke mě a představila se jako mytágo jménem Galeobdon.

Galeobdon říkal, že měl dorazit už předevčírem, ale nestihl to, jelikož čas v Ryhopském lese plyne všelijak a cesty jsou mnohdy také nevyzpytatelné, tak došel až dnes nad ránem.

Přinesl s sebou ingredience rostlinné, ze kterých mám udělat čaj. Tento čaj je zároveň i kouzelným lékem, který má vypít každý účastník tábora, pokud chce opustit Ryhopský hvozd a vyrovnat se zdárně s přechodem do reálného světa.

Určil mi, jak mám při přípravě čaje postupovat a čeho se mám vyvarovat, aby čaj neztratil na účinnosti.

Rozloučil se se mnou se slovy, že je rád, že to stihl ještě včas a že mě tu zastihl, aby mě mohl zaúkolovat. Pak odcházel zas v ten směr, co přišel.

Nějaký čas jsem přemýšlela o tomto setkání a následně začala konat přípravy pro tvorbu čaje. Vodu na něj jsem vařila ve dvou kotlících zavěšených na dřevěné tyči, kterou jsem uřízla z olše. Oheň jsem nesměla rozdělat za pomoci zápalek, ale rozfoukáním že žhavých uhlíku. Vše šlo vcelku dobře, a když se ze stanu vynořil první člen tábora, tak už se v právem kotlíku vařily ingredience.

Čaj obsahoval květ třezalky tečkované, tužebníku jilmového, lípy, bezu černého, listy břízy, ostružiníku maliníku, větvičky smrků a maliny.

Krom Fauna jsme tento zvláštní čaj okusili všichni a můžeme jen doufat, že nám pomůže se dobře vyrovnat s nelehkým přechodem do reálného světa.