Prázdný tábor na Opatově

Za jak dlouho jste to zvládli? Za sedm dní.

Kolik vás bylo? Jedenáct.

A jaký to bylo? Boží!!!

Letošní tábor byl trošku jiný než ty předchozí. Tak trochu… prázdný. Přihlásil se nedostatek účastníků, a tak bylo potřeba vymyslet krizový plán a jet pokosit louky i bez nich. Na louky se mělo jet pouze na týden, což dle Radima činilo devět pracovních dnů (a takovíhle lidé dělají doktorát), a pomoci nám měli nejstatečnější z účastníků, a také naši stateční kamarádi, kterých nakonec přijelo dost.

Na táboře se stala spousta zajímavých věcí, proto zde vypíchnu jen ty nejdůležitější, o kterých si prostě musíte přečíst všichni 🙂

1) Práce

Ač se to zdá skoro nemožné, za pomoci třech křoviňáku a v průměrném počtu jedenácti pracantů jsme práci zvládli za sedm dní. Některé z těchto dnů jsme dokonce dobrovolně vstávali ve čtyři ráno kvůli neskutečným vedrům, nedobrovolně končili s prací už po svačině kvůli dešti a napůl dobrovolně šli do práce ještě na večerní směnu.

První den navíc ti, co nekřoviňákovali, odnášeli z luk napadané stromy a větve. Jedna nalomená větev visící vysoko na stromě se nám nepovedla sundat, tak jsme se rozhodli jí ponechat svému osudu. Po chvíli jsme ale slyšeli z dálky nějaké ťukání jakoby od velkého datla, tak jsme šli za zvukem. Ozýval se kdesi z veliké výšky – Paik se rozhodl vylézt na strom a tuto větev odstranit sekyrkou. A povedlo se mu to 🙂 (A zatímco jsme pozorovali Paika na stromě, na druhé straně luk bylo možné pozorovat Radima, jak místo aby kosil s křoviňákem inflatable dry slide, tak pobíhá mezi mechy. Dost dlouho. Paik už dávno odstranil větev, a Radim pořád místo kosení pobíhal mezi mechy. Nakonec nám Pavel vysvětlil, co se děje – Radim si někam odložil kanystr s benzínem, a teď ho potřeboval, a nemohl ho najít. Tak jsem mu ho šla pomoct hledat a to víte, že jsem ho našla 🙂 )

Říkáte si, že zvládnout to všechno pokosit, pohrabat a odnosit tak rychle je fakt dobré? Dle Laďčiných a Radimových propočtů by bylo možné tu samou práci udělat ve čtyřech lidech za pouhých pět dnů! (za těchto podmínek: 22°C, polojasno až slunečno, žádný déšť, slabý větřík) Tak to je výzva pro další roky, kdy nejenom že nebudou účastníci, ale ani organizátoři a kamarádi… 🙂

2) Strava

Protože jsme pracovali mnoho a bylo žádoucí, aby bylo v kuchyni vždy zaměstnáno co nejméně lidí, zvolili jsme na polovinu tábora vydatnou stravu připravenou na grilu. Díky Pavlovi za přípravu těchto luxusních pokrmů!

Obvykle tříčlennou službu v kuchyni nahradili nebozí choří jedinci. Snídaně a svačiny (které byly před obědo-večeří v práci dvě) se chystaly už večer, a na službě bylo jen hlídání tábořiště, případně příprava oběda v Pavlově nepřítomnosti. Předposlední večer jsme si dokonce na táboře otevřeli bistro U Praďky 🙂

Poslední večer se opékala na ohni kuřata, a my s Markétou Š., obě takové drobné slečny, jsme nejprve pomohly Věrečkovi a Kátě s jejich kuřetem, a následně jsme spořádaly více méně ve dvou (Mari a Peťa si jen tak uzobly) naše celé kuře. Poslední kousky už byly trochu náročnější, ale když už jsme toho zvládly sníst tolik, tak jsme to přece nemohly vzdát těsně před koncem 😉

 

3) Program

Ačkoliv se nekonal pravý tábor, i tak jsme si občas něco zahráli. Mirečkovu skvělou napůl vědomostní a napůl běhací hru, kterou nakonec vyhrála trojice Mari-Markéta R.-Majda, Věrčin Pointilismus, po kterém se z Radima stal kříženec Avatara a taťky Šmouly a z Markéty Š. vodník, na konci konečně došlo i na Radimovo frisbee a všichni jsme si vyrobili vlastní luxusní lžičky a trička, jaká nosí jen ti nejodolnější z SG-1 (prostě ti, co to nevzdali a přijeli nám pomoct).

A když zrovna náhodou pršelo, tak jsme seděli v naší luxusní kuchyňce, kterou nám Jura luxusně zakryl a zvětšil, takže jsme tam mohli být v suchu úplně všichni.

4) Další kratochvíle

Kromě samotného herního programu se někteří jedinci rozhodli ostatním zpříjemňovat volný čas různými dalšími kratochvílemi.

Nějaký neznámý únosce vyvěsil po okolí tábora příběh o mé ubohé unesené pandě, já jsem se rozhodla bavit ostatní svou neschopností rozdělat oheň z mokrého dřeva případně řezáním dřeva motorovou pilou (neublížila jsem si!), ale nejvíce nás pobavil Radim a jeho zubní kartáček.

To bylo tak: Radim si chtěl vyčistit zuby, avšak nenašel u sebe svůj modrý zubní kartáček ani pastu. Pak nalezl svou pastu na lavičce, a vedle ní cizí zubní kartáček. Tak se nás ptal, jestli jsme náhodou někdo nevzali jeho modrý zubní kartáček. Jak všichni víme, Radim by si klidně vyčistil zuby tím cizím zubním kartáčkem, který ležel vedle jeho pasty, ale obával se, že by to mohlo vadit vlastníkovi toho kartáčku. Několikrát se nás všech ptal, jestli jsme mu náhodou nevzali jeho kartáček, že byl modrý. Ptal se i Mirečka, který si ale nebyl jistý tím, jakou barvu má jeho zubní kartáček. Radim absolutně nemohl pochopit, jak si Mireček nemůže pamatovat svou barvu kartáčku. Mireček to zdůvodňoval tím, že má více kartáčků, ale ani tuto výmluvu Radim neuznával. Každý si přece musí pamatovat, jakou barvu má jeho zubní kartáček, ne? A Radim si pamatoval svůj modrý kartáček.

A tak uplynulo několik dní a chudák Radim byl stále bez svého modrého kartáčku a stále se nás ptal, jestli jsme nezahlédli jeho modrý kartáček, a kdykoliv někoho z nás viděl si čistit zuby, důkladně mu zkontroloval kartáček, jestli to náhodou není ten jeho modrý.

Jeden večer si Laďka čistila zuby u ohně, Radim ležel na lavičce vedle ní. Najednou se Laďce zdálo, že Radim vydává nějaké podivné zvuky na to, že pouze leží u ohně, tak se na něj podívala. A hle, on si čistil zuby! Svůj kartáček našel u sebe v kapse… A pokud si myslíte, že ten kartáček byl modrý, tak se pletete. Byl RŮŽOVÝ! Taky nechápete lidi, co si nepamatují barvu svého zubního kartáčku? 😉

5) Hudba

Všichni máme rádi, když se sedí u ohně a někdo hraje na kytaru, avšak ne všichni z nás znají stejné táborové písně. A tak na začátku tábora vznikla snaha naučit se slova Alisson Gross. První večer jsem je já předříkávala a ostatní pak s Laďkou zpívali, další večery už jsme radši slova četli z papíru. A na konci tábora už jsme to všichni skoro uměli 🙂

Taktéž vznikly různé variace na klasické táborové hity. Kromě už profláklého „Zapalte koně“ jsme letos zpívali i o tom, jak „…zabili, zabili, chlapa z Želetavy…“ nebo „…máme doma ve sklepě malou červí díru … nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe, už tě nikdy nenajdou příslušnící SG!“ Dokonce k nám pronikly nějaké historky o tom, že existuje „Eldoráďo“, ale kde je, to vám neřeknu 😉

6) Divné věci, které pochopí jen ti, kteří u toho byli

Oheň pomalu dohasínal a lidi chodili spát. Oheň opravdu hodně dohasínal a normální lidi chodili spát. Jak ten oheň dohasínal, tak nám byla čím dál větší zima, tak už jsme ani neseděli na lavičkách, ale stáli či čupěli v malém kroužku kolem zbytků ohně. Byli jsme rádi, když někdo odešel, náš kruh se tak mohl zmenšit a víc se přiblížit k žhavým kouskům polínek. Markéta R., aby v tomto velkém žáru a záři nepřišla o svůj zrak, na sobě měla celou dobu sluneční brýle, ve kterých vypadala jako Willy Wonka. (Odhalili jsme tak její skrytou identitu, kterou před námi celý tábor skrývala. Vyčetli jsme jí, že nám s prací nepřišli pomoct umpalumpové.) Ke konci jsme seděli skoro v ohništi, strkali a foukali jsme do polínek a radovali se, když se někde na chvíli objevil malý plamínek. Někdo s těmi polínky hýbal pouze holýma rukama. Kolem půl třetí ráno jsme to nakonec řádně vyuzení a zfetováni kouřem zabalili všichni.

A tak nakonec i přesto, že se nekonal běžný tábor, jsme si to všichni totálně užili! A ještě jednou vřelé díky všem, co nám přijeli pomoci! 🙂

Pokud chcete vidět fotodokumentaci toho, o co jste letos přišli a proč příště přijet na tábor, podívejte se na naše boží album.