Tajemství Ryhopského hvozdu – část I.

Datum akce: 6. – 18. 7. 2014

Den první
Autor: Miki

Stojíme na nádraží. Někteří sedí. Blonďák kupuje lístky. Lezem do vlaku. Lezem z vlaku. Blonďák čte dopis. Jdeme za ním. Vede nás tunelem do kopřiv. Začínáme se seznamovat. Bude se to hodit, abychom mohli volat o pomoc jménem. Třeba když přelézáme rozbahněnou řeku. Jdeme. Jdeme na kopec… Odpočíváme. Je vedro a batohy jsou těžký. Teda jak asi pro koho. Tři slečny jdou jak ze školy. Batůžek, sandálky a brejličky proti sluníčku. Dobrý ale je, že mají i řízeček. Hodně řízečků. Jdeme. Jdeme. Les. Slečna, co už tu prý několikrát byla a co prý má mezi vedoucími bráchu a co prý všechno ví, říká, že už tam za chvíli budem. Během následujících hodin to slyšíme několikrát. Během cesty se ještě stihneme ztratit, rozbít marmeládu a potkat mluvící labutě. Když už se nakonec opravdu blížíme k táboru, máme všichni dost a sil máme na dně. Když tu najednou!

Skaut! Velkej, ležící a křičící skaut. Aha. Tak ne skaut, ale detektiv. Ženská, co je vlastně chlap. Sejmulo ji obří mytágo. To je asi něco jako hovado, jen mnohem větší. Prej, že už tam ten detektiv leží několik dní. Chudák, říkám si. Škoda, že nemáme síly na to mu pomoct. Anebo máme? Někdo se hrne dopředu mu pomoct. To jsem teda zvědavej, co to bude za blázna. No jasně! Blonďák! Kdo jinej taky, že jo. Tak to nakonec celý dopadne tak, že se s báglama na zádech taháme s ženskou, co je vlastně chlap, i když to nevypadá, ale rozhodně tak váží. Tak hurá do tábora! Anebo ne? Jasně že né. Hledáme bednu v díře. Musíme do ní dát mobily. Problém je v tom, že díra z bednou vypadá jako drn na louce. Hledáme teda drn na louce. Detektiv nejspíš blouzní, pač nemá vůbec šajnu, kde to je. Nakonec bednu najdem a mobily do ní vrhnem. To vše samozřejmě s báglama a detektivem na zádech. Razíme do tábora. Vybíhají dva týpci a jedna ženská. Ženská křičí. Chlapi nesou nosítka. Jeden vypadá jako námořník, druhý zas jako pirát. Nakládají tu tíhu a odnášejí. Konečně v táboře!

Den druhý
Autor: Marek

Budíček pocitově v 7 – rozcvička – snídaně

→ rozdělení úkolů (zvelebování tábora)
* kadistan
* biojáma
* sprcha
* šňůry na prádlo
* stan na hudební nástroje atd…

————————————-

oběd – těstoviny s rajčatovou omáčkou + olivy 🙂 + sýr 🙂

polední klid (pocitově odpolední) poté kresba  – portrét mytága narcise (u lesa) formou hry. Vzápětí výlet k rybníku Vidlák – koupání.

Slunečné počasí          – teplota vzduchu cca 29-31°C
– teplota vody cca 20-21°C

Večer oheň – kytara zpěv 🙂
Noc – spaní ve vojenském stanu (hangáru).

Amen.
„Slunko svítí, voda láká,
chcem surf a nie sniehuljaka!!“

Den třetí
Autor: Míša

Ráno jsme vstali a vydali se na první pracovní den. Ne každý měl zkušenosti s kosením, tak proběhla krátká instruktáž. Vzhledem k pracovnímu nasazení a počtu účastníků nám šla práce od ruky. Jen doba do svačiny byla pocitově velmi dlouhá. Podezírám službu, že zabloudila. Posílení po svačině jsme se zase vydali do práce. Po práci nás čekal vynikající oběd. Bylo uzené se zelím a bramborovým knedlíkem. Službě patří velká pochvala za ty knedlíky. Během poledního klidu, kdy byli všichni vyčerpaní, začalo pršet. Díky tomu se protáhl polední klid. A protože stále pršelo, tak odpolední program probíhal v hangáru. Začali jsme strategickou hrou, která nás učila, jak přejít hvozd, tak a bychom přežili. Já s Káťou měla vymyšlenou geniální strategii, která však selhala na naší matematice. Povedlo se nám udělat chybu ve výpočtu, tak se nám podařilo dorazit až mezi posledními. Večer už byl volnější program, a tak se sedělo u ohně a hrálo na kytary. Všichni byli velice unavení a postupně odcházeli spát. Vzhledem k předchozímu dešti byla v noci veliká zima, ale jinak se den celkově vydařil a myslím, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme byli spokojení.

Den čtvrtý
Autor: Irča

Noc jako vždy zatím klidná. Ráno nás budí Pirát písničkou od Butty o rybníce s topoly. Sic zprvu nemohl vzpomenout slova, ale dobrá.

Když jsme se konečně všichni vyhrabali ze stanu, tak nás Ráďa žene na louku, kde si odbýváme ranní rozcvičku v podobě hry kámen, nůžky, papír. Myslím, že to vyhrály kameny.

Následuje ranní hygiena a snídaně, pro většinu však obráceně.

Balíme na cestu k loukám. Jako vždy vymustrováni, vyzbrojeni lahvemi a pláštěnkami. Samozřejmě nám nechybí ani kosící náčiní.

Máme radost, že už neprší a básníme o polojasnu nebo jasnu. Zatím to ani na jedno nevypadá, ale naděj je. 🙂

Základnu volíme U Pařezu, kde se vyskytuje pařezů poněkud více, ale to nevadí.

Jdeme kosit zbývající cíp od louky, kterou jsme kosili včera. Pirát opět hlučí s křoviňákem a my se snažíme s kosami. Každý svým stylem a rychlostí ukusuje díl po dílu vysokou trávu louky a jde nám to. Tráva si lehá s ochotou jak kde, ale dobrý většinou. Někde se jedná o takové kosmetické úpravy mechů a někdy se to zdá horší.

V plné práci nás zastihla služba (Thea a Arsenij) se svačinou. Ukusujíce dřevorubecké chleby jsme odpočívali. Postupem dopoledne se začalo oteplovat a občas se ukázalo i sluníčko. Hezké.

Učinila jsem také první objev vzácné květiny, která je mi známá. Jednalo se o všivec lesní. Byl sice už odkvetlý a již se mu tvořily plody v měchýřcích, ale stále fešák.

Ráďa nás nakonec namotivovala, že když dokončíme určitý kus louky ještě, tak půjdeme ku obědu. Tempo kosení se tedy trochu zrychlilo, ale následně přišel Jirka, že je zbytečné tento díl louky obdělávat, jelikož by se jednalo už spíše o takovou kosmetickou úpravu. S velkou nevolí od této práce upouštíme. Jirka některé z nás musel od kosení z louky násilím tahat dokonce.

Balíme si věci mezi pařezy a najednou na louce pokosené zjevují se žínky a míří k nám. Koukáme na ně opravdu jak na zjevení, hlavně kvůli jejich vymustrování, které se markantně liší od našeho stylu, ale žínky jsou holt žínky. Zvládají to i v balerínách.

Tážíc se nás, zda-li jsme Brontosauři, si nás zkoumavě prohlížely. My na to, že jo. Je nám ozřejměno, že máme tu čest se setkat s žínkami z Ministerstva školství, které vyslali, aby nás poctily návštěvou a dotázaly se nás na pár věcí ohledně tábora.

Na jejich záludné otázky odpovídá hlavně Jirka a my ho doplňujeme. Žínky z M. Š. Jsou docela v pohodě a za chvíli nás pouštějí ze svých spárů, a tak vyrážíme ku obědu.

Do tábora jsme dorazili cestou necestou za pění tradiční písničky. Jdou kosáci jdou…

Po úpravě na společenský stav, na jehož tvorbu nám byl poskytnut čas vcelku dlouhý, zasedáme ku obědu.

Jitka v čase předobědovém plnila ještě funkci zdravotnice, když Jirkovi pečlivě čistila šrám na dlani.

Při jedné návštěvě latríny jsem si povšimla, že do ní spadl slepýš. Vyskytoval se však na dost nemilém místě, tak jsem jeho nemilou situaci neměla chuť řešit.

Teď večer, jsem si však povšimla, že změnil pozici na dost přijatelnou a vhodnou, tak jsem se rozhodla pro posunutí latríny a vylovení jeho. Vše proběhlo v pořádku a slepýše jsem odnesla dál od latríny na okraj lesa a doufala jsem, že už se mu obdobný kousek nepovede znovu.

Jinak se zdál hrozně srandovní. Vystrkoval jazýček a těkal očičkama, ale byl klidný, asi omámený výpary z oné jámy.

Sotvaže jsme ulehli a upadli do nekonečna, přičemž někteří z nás, to ani nestihli, tak začala znít tajemná hudba a do stanu se vřítili Pirát, Jirka, Majda a Ráďa a začali nás burcovat ku vstávání.

Nikomu z nás se valně nechtělo a neochotně se trousíme ze stanu ven. Ještě větší obličeje děláme na proceduru moučení tváře.

Je nám oznámeno, že náš tábor se chystají napadnout mytága a proto ho musíme vyklidit a přečkat noc někde mimo, ale tak blízko, abychom se k němu mohli v noci přiblížit a vzít mytágům vzácné artefakty, jenž máme podepsat.

Vymóděni moučným obličejem a se spacákem a karimatkou v rukou jsme byli vysláni do vymezeného území kol tábora, abychom našli vhodné místo pro nocleh i pro úkryt před mytágy.

Já jsem mířila loukou ku táboru Sokolíků, a pak jsem odbočila, prodírajíce se vysokou travou, svízelem a kopřivami do lesa ve stranu potoka. Spacák i karimatku jsem ukryla do vysoké trávy a po chvíli vymýšlení taktiky kudy to k táboru vzít, jsem opatrně vykročila. Byla to však zásadní chyba, že jsem vyrazila hned, jelikož mytága se zdála velice čilá jak v táboře, tak i mimo něj a nic mi nepomohlo opatrné plížení a plazení se. Občas jsem i vyčkávala a obhlížela situaci v táboře, ale pak proti svitu baterek mytág jsem neměla šanci, když se vyskytli hodně blízko.

Jedno mytágo vedeno psem mě lapilo a bylo po estrádě. Mrzelo mě, že jsem byla jako první přinucena ku návratu do tábora. Skutečnost, že zítra budu muset oželet snídani i svačinu se zdála také nepříjemná, ale snesitelná daleko lépe.

Těšilo mě však uznání od Jirky, že jsem si počínala dobře, když jsem se zula a chodila po lese jen bosa, aby to nekřupalo a vyjádření se, že jsem drsná.

Krom mě mytága zajala ještě Mari a Theu, ale jinak ostatní to zvládli. Jsou dobří, i když obrat spící mytága je daleko snadnější.

Hezký to den i noc celkově.