Kdo si hraje, nezlobí… IX.

Autor: Jolča Čajčíková

Datum akce: 16. – 19. 11. 2017

Tradiční herní akce se tentokrát konala netradičně v jiné zemi a trvala o den déle, než bývá zvykem. Volný listopadový pátek nám umožnil opustit svá obydlí, kanceláře a studovny už ve čtvrtek odpoledne a vyrazit směr Nízké Tatry.

Nutno říci, že někteří účastníci po obdržení pozvánky prostě odsouhlasili svou účast a až mnohem později zjistili, že nejedou „někam kousek za hranice“ ale prakticky do středu Slovenska. Někteří účastníci navíc také nikdy nehráli komplikovanější hru, než je Člověče, nezlob se, kterého se potom dožadovali i na místě určení (vražedné pohledy deskovkových matadorů je ale rychle umlčely).

Cesta byla dlouhá a docela nudná. Nejprve jsme si čile dopisovali s jinými posádkami a pak jsme asi tři hodiny v kuse hráli slovní kopanou. Potom už jsme jenom mlčeli a doufali, že už tam budeme. Podařil se nám ale takový malý zázrak – převedení matematicko-fyzikální úlohy do praxe:

Tři auta vyjedou v různé časy z různých míst směrem do obce Vyšná Boca. Cestou narazí na různý počet různě dlouhých kolon, které s různým úspěchem zkusí objet po vedlejších cestách. Jaká je pravděpodobnost, že se na místě určení sjedou v rozmezí jedné minuty?

Evidentně dostatečná na to, aby se nám to podařilo.

Kolem osmé večer tedy parkujeme před roubenkou, která bude dějištěm našich lítých deskových bojů po následujících pár dní. Takhle fajnové bydlení jsme ještě neměli. Rozdělujeme si místa na spaní (většina z nás spí na podlaze) a vybalujeme proviant (vypadá to, že se chystá hladomor, kolik máme jídla).

Po večeři se už vrháme na deskovky a víceméně kontinuálně hrajeme až do nedělního rána.

Největšími herními trháky asi byly:
Zeměplocha, Ticket to ride, iKnow, Česká hudba a film, Osadníci a Bang

Celý víkend se také nesl ve znamení dobrého jídla. Vzhledem k tomu, že nasněžilo, jsme se totiž na procházku vydali jenom jednou a raději jsme se cpali, hráli a váleli ve vířivce a v sauně.

Většina zúčastněných také během víkendu vypilovala, jak chovat a nosit dvouměsíční dítě, které šlo z ruky do ruky, aby si unavení rodičové mohli odpočinout a něco v klidu zahrát. Občas to vypadalo, že se některé (především) „tety“ dokonce poperou, kdo je na řadě.

Všechna čest pak patří těm, kteří se podíleli na gastronomickém zážitku účastníků. Měli jsme třeba vafle s ovocem, šlehačkou a karamelem, bramborové placky dělané přímo na kamnech, steaky na grilu, vajíčka se slaninou nebo chilli con carne… Hlady jsme rozhodně netrpěli.

V neděli jsme poklidili chatu, rozloučili se, zamáčkli slzu a vyrazili na cestu zpět domů.

Byla to paráda a všichni jsme si to skvěle užili.