Potáborovka Tajemství Ryhopského hvozdu

Autor: Thea Chatrná

Datum akce: 10. -12. 10. 2014

Je pátek a my již vyrážíme ze svých domovů na různě dalekou a strastiplnou cestu  ( kupř. Jitčiny čichové smysly hodně utrpěly) za očekávaným podzimním víkendem a vzkazem o pomoc proti proradnému Lokimu, který chce ovládnout svět.

Někteří z nás zůstali nedaleko Opatova, ale Pirát nás všechny zachránil svým stříbrným korábem. Už jsme skoro všichni na místě. Jen Mari se natolik zalíbilo v Třebíči, že si tam ještě chvíli pobude.

My jsme zatím vyrazili k místí škole sehnat si úkryt před chladnou nocí a nekalými živly, kteří se pohybují v okolí.

Uvnitř školy svítí světla, ale na hlas zvonku ani klepání na okno nikdo neodpovídá. Ve vchodu u popelnice je lehce opřená ekologická realitní reklama (s textem: Na prodej + tel. číslo) a to v podobě kartonové krabice.

Voláme na číslo a za okamžik nám přicházejí otevřít dva realitní agenti a zároveň majitelé objektu (Radim a Laďka). Dozvídáme se, že objekt je pouze ke koupi, ne k pronajmutí a to za krásnou cenu pohybující se okolo dvaceti milionů. Všichni souhlasí s koupí objektu, ale s podmínkou dvou zkušebních nocí. Jiří platí v eurech a ostatní naší měnou.

Po prohlídce a ubytování začíná velkolepá hostina. Každý vystavuje své kulinářské umění. Hodujeme a bodujeme. Nejlepší pokrm získá hlavní cenu a autor se zapíše do historie!

Aby se nám lépe trávilo po skvělé hostině a bezpečně usínalo, tak jsme dostali za úkol pochytat pár kriminálníků v blízkém okolí. Po úspěšném zatčení onichž pochybných individuí, se vybrala služba a osoby hudebně nadané vykouzlí pár krásných tónů z kytary na přání dobré noci.

Probouzíme se do šedivého podzimního dne. Posilníme se vydatnou snídaní ve formě švédských stolů.

Vyzbrojeni pracovními oděvy a nářadím (uloženým v automobilu) vyrážíme na louky. Cesta na louky je kouzelná, mech má jedovatou barvu a mezi stromy se proplétá mlhavý opar.

Když dorazíme na louky, rozdělíme si práci. Čistíme okolí luk od náletů, jezírko, dokosí a dohrabe se kousek louky. Posilníme se svačinou a pokračujeme v práci.

Po dokončení směřujeme k táboru, kde hodláme zakotvit. Avšak po příchodu zjistíme, že zde již někdo sídlí. Lesní dělníci pracující opodál si to zde útulně zařídili.

Poopravíme ohniště, vytáhneme lavičky a usedneme k hořícímu ohni. Opečeme si špekáčky a topinky. Když jsou naše žaludky nasyceny, rozloučíme se s táborem a směřujeme zpátky do Opatova.

Cestou míjíme ovce bahení a krásně zbarvenou podzimní přírodu.

Vyměníme kůže do suchého a školou se začne nést hlas, který nám poskytuje informace o proradném Lokim, který chce vstoupit do našeho světa, portálem  který byl kdysi otevřen ženou s čistou duší Helenou Kellerovou,  prababičkou zesnulého George Huxlyho .

Ukončíme rozehraný curling a se zavázanýma očima jsme zavedeni do místnosti a posazeni na židle. Stále se zavázanýma očima nasloucháme hudbě a hlasy nám vyprávějí příběh o Heleně.

Dívenka, která neviděla ani neslyšela, neměla možnost spatřit svou rodinu a okolí, ale i přes tyto překážky se dokázala naučit hovořit (to především díky její vychovatelce Anne), vystudovat a stát se výjimečnou navzdory svému handicapu.

Mezi vyprávěním její životní cesty, jsme dostali různé úkoly, abychom se pokusili představit, jaké je žít pro lidi s těmito handicapy a jak je zdraví v našem životě důležité. Myslím, že všichni z nás prožívali silné emoce, mysleli na Helenu, její příběh a na ty své vlastní.

Po ukončení a dovyprávění, nastal čas, kdy se musí zavřít portál, ale nezbývá už mnoho času.

Jsme rozděleni do skupin a musíme donést artefakt určité barvy na různá stanoviště v mapce a tím bude portál uzavřen. Lokimu se takto znemožní návrat do našeho světa a to provždy.

Bohužel se objevili naši nepřátelé (pomocníci Lokiho) a hodlají nám zkonfiskovat artefakty. Avšak naše odhodlanost a optimistická nálada nepolevuje, a proto zvítězíme a svět je znovu zachráněn!

Večer si prohlížíme fotky z letního tábora a pomalu usínáme.

Po hezkém probuzení následuje snídaně a úklid. Rozloučíme se s našimi realitními agenty a Jituš. Zbytek z nás čeká na příjezd autobusu směr Jihlava.

Užíváme si podzimní sluníčko a klidné nedělní dopoledne, Adam hraje melouno-kuželky…

Loučíme se s Jurou, Pirátem, Majdou a Ráďou a odjíždíme směr naše obydlí se vzpomínkami na krásný podzimní víkend.

PS: Fotky naleznete na Facebooku Zvonku.