Kronika „Kdo si hraje, nezlobí… V“

Autor: Verča Juříčková

Jako každý rok jsme se sešli na víkendovce plné deskovek. Tentokrát ovšem v mnohém menším počtu! Aspoň si bylo kam sednout… V pátek se všichni trousili jak švábi na pivo, ale nakonec se všichni dotrousili a večer jsme si hezky skoro hromadně zahráli Bang! Někteří odvážlivci hráli až do pěti do rána a podle toho vypadalo i ranní vstávání. Vlastně… myslím, že nejpozději jsme vstávali my, co jsme šli spát nejdřív…

Zbytek víkendu proběhl poměrně jednotvárně, tak jak se to asi dá očekávat ve dvou dnech hraní deskovek. Jedním zpestřením byl oběd, který byl sakra pálivý, ale – díky, Pavle, moc dobrý. Druhým byla laser game, o které nic nevím, neboť jsem tam nešla krokodil hindernislauf.

V neděli ráno náš čekalo velké a příjemné? překvapení – polovina lidí odešla do svých domovů už v sedm ráno, protože dohráli za světla a pak usoudili, že nemá cenu se nechat za tři hodiny budit.

A v zápise nesmí chybět, kdo vlastně letos vyhrál. Protože ti nejvytrvalejší hráči se vzdali nároku na odměnu svým odchodem, vyhrál ten, kdo si nejhlasitěji řekl o medaili – a to jsem byla já, Verda!

A abych nebyla sobec, tak jsem přibrala celý můj tým „Sloní síla“.

Moje osobní poznatky z víkendu: česneková pomazánka je asi hodně oblíbená; většina lidí musí mít mrtvé chuťové buňky, protože jinak by nebyli schopni sníst tolik chili papriček a jiných pálivostí; tři balíky kofoly jsou málo; sloní tetování vydrží několik dní; curaprox vládne světu.