Autor: Jolča Čajčíková
Datum akce: 16. – 19. 11. 2017
Tradiční herní akce se tentokrát konala netradičně v jiné zemi a trvala o den déle, než bývá zvykem. Volný listopadový pátek nám umožnil opustit svá obydlí, kanceláře a studovny už ve čtvrtek odpoledne a vyrazit směr Nízké Tatry.
Nutno říci, že někteří účastníci po obdržení pozvánky prostě odsouhlasili svou účast a až mnohem později zjistili, že nejedou „někam kousek za hranice“ ale prakticky do středu Slovenska. Někteří účastníci navíc také nikdy nehráli komplikovanější hru, než je Člověče, nezlob se, kterého se potom dožadovali i na místě určení (vražedné pohledy deskovkových matadorů je ale rychle umlčely).
Cesta byla dlouhá a docela nudná. Nejprve jsme si čile dopisovali s jinými posádkami a pak jsme asi tři hodiny v kuse hráli slovní kopanou. Potom už jsme jenom mlčeli a doufali, že už tam budeme. Podařil se nám ale takový malý zázrak – převedení matematicko-fyzikální úlohy do praxe:
Tři auta vyjedou v různé časy z různých míst směrem do obce Vyšná Boca. Cestou narazí na různý počet různě dlouhých kolon, které s různým úspěchem zkusí objet po vedlejších cestách. Jaká je pravděpodobnost, že se na místě určení sjedou v rozmezí jedné minuty?
Evidentně dostatečná na to, aby se nám to podařilo.
Kolem osmé večer tedy parkujeme před roubenkou, která bude dějištěm našich lítých deskových bojů po následujících pár dní. Takhle fajnové bydlení jsme ještě neměli. Rozdělujeme si místa na spaní (většina z nás spí na podlaze) a vybalujeme proviant (vypadá to, že se chystá hladomor, kolik máme jídla).
Po večeři se už vrháme na deskovky a víceméně kontinuálně hrajeme až do nedělního rána.
Největšími herními trháky asi byly:
Zeměplocha, Ticket to ride, iKnow, Česká hudba a film, Osadníci a Bang
Celý víkend se také nesl ve znamení dobrého jídla. Vzhledem k tomu, že nasněžilo, jsme se totiž na procházku vydali jenom jednou a raději jsme se cpali, hráli a váleli ve vířivce a v sauně.
Většina zúčastněných také během víkendu vypilovala, jak chovat a nosit dvouměsíční dítě, které šlo z ruky do ruky, aby si unavení rodičové mohli odpočinout a něco v klidu zahrát. Občas to vypadalo, že se některé (především) „tety“ dokonce poperou, kdo je na řadě.
Všechna čest pak patří těm, kteří se podíleli na gastronomickém zážitku účastníků. Měli jsme třeba vafle s ovocem, šlehačkou a karamelem, bramborové placky dělané přímo na kamnech, steaky na grilu, vajíčka se slaninou nebo chilli con carne… Hlady jsme rozhodně netrpěli.
V neděli jsme poklidili chatu, rozloučili se, zamáčkli slzu a vyrazili na cestu zpět domů.
Byla to paráda a všichni jsme si to skvěle užili.
Autoři: účastníci tábora
Datum akce: 8. – 21. 7. 2017
O tom, jak jsme ukradením skřítka z magického ohniska narušili křehkou rovnováhu sil, která držela síly světa v rovnováze…
Zbytek kroniky je ke stažení zde: Engmyr.
Autor: Tey Hudečková
Datum akce: 14. – 16. 10. 2016
Po příjezdu na hrad Brtník, který byl načasován přesně na čas, jsme byly přivítáni a odvedeni do naší klubovny. Musím podotknout, že střecha hradu byla v dezolátním stavu, a tak ji bylo potřeba opravit. Po předání našich zásob bylo zjištěno, že se ve sklepení našeho hradu nacházela jakési „zaříkadlo“, a jelikož jsme mohli tohle zaříkadlo brát po kouskách, tak každý nasadil statečný výraz a šel.
Cesta k cíli byla dlouhá a temná, na konci byla místnost s takzvaným „mučícím nástrojem“, ke kterému jsi musel přijít a křídou se podepsat. Byl to velice nevlídný pocit být tam dole, mrazilo tě na zádech a měl jsi pocit, že jsi tam nebyl sám. Což byla pravda, nebyl. Někteří říkali, že to byla pouze meluzína nebo ozvěna, ale to nebylo ani jedno z toho.
Poté co byly shromážděny všechny kousky zaklínadla, tak se všichni přišli na nádvoří a znenadání se objevili. Duchové, Leontýnka a rytíř z Brtníku. Oba dva nás velice vřele pozdravili, a souhlasili na velké hostině, na které bylo domluveno opravení střechy.
Ráno po probuzení bylo něco špatně. Leontýnka už nevypadala jako ladná, mladá a hezká dívka, ale spíše jako na drogách a zkorumpovaná modelka. Byl to šok. Zjištění, že už nejsi ve své době, ale o 50 let později.
Každopádně hrad byl zase zanedbán, ale jelikož návštěvnost hradů nevynáší moc peněz, tak napadlo Leontýnku vytvořit z hradu nevěstinec s kasínem. A jelikož dívky a dámy v kasínech nejsou moc vítané, tak z nich museli být přetvořeny na pány s rozlišnými tvary a délkami knírů.
Na přetvoření hradu byly potřeba peníze a jelikož ti, kteří mají kasíno, mají i moc, tak jsme si ty peníze vysloužili ochranou okolních vesnic. Musím podotknout, že když jsi vyděl Leontýnku v akci, tak to to mohlo způsobit určité oční problémy. A tak vesnice byly úspěšně ochráněny od ostatních vymahačů peněz (ne, že bychom my byli). Obnos peněz, který jsme dostali, v pohodě stačil na přestavbu hradu a v týž den se proto konalo oficiální zahájení, ve kterém si všichni vedli velice dobře, a tak byli vystaveny pouze tři úpisy (z toho dva od Veverčáka). Další den bylo focení před kasínem a rozloučení.
Autor: Markéta Rehbergerová
Datum akce: 8. – 10. 4. 2016
Vydejte se s naší cestovní kanceláří jako první na unikátní poznávací zájezd do pohádkového světa, kde pečení holubi lítají přímo do huby, v peci je vždycky zatopeno, a kde všechno dobře dopadne… Anebo ne?
Zdá se vám, že pohádky jsou pro děti? A jste si tím jisti? Četli jste třeba už o lidožravé princezně? I takhle drsný může být pohádkový svět. I naše expedice bude plná tajemství, dobrodružství a nebezpečenství.
Co tě čeká:
- Nevšedně prožitých 14 dní s partou asi 20 mladých lidí
- Brzké vstávání do práce. Všichni se budeme učit kosit trávu na podmáčených lukách, kterou posléze usušíme a odnosíme z luk. (Práci se budeme věnovat asi 5 hodin denně, nepracuje se ale všechny dny tábora.)
- Pestrý odpolední program s množstvím pohybových, hloubavých a tvořivých aktivit a především spousta nezapomenutelných zážitků
- Spát se bude dle volby pod hvězdnou oblohou nebo ve vojenském plátěném hangáru
- Tábor je vhodný i pro prvoúčastníky
Kdy: 17. – 30. 7. 2016
Kde: Zákopy u Opatova
Věk účastníků: 15 – 26 let
Cena: 500 Kč, 350 Kč pro členy HB (tábor je dotovaný)
Email: zasedmerohor@gmail.com
Mobil: 608 350 124 (Radka)
Web: www.zasedmerohor.cz
Facebook: Expedice za sedmero hor a řek
Autor: Mireček Novák
Datum akce: 25. – 28. 3. 2016
Každý, kdo kdy myslel na nejvyšší metu v tradiční Velikonoční kuličkyjádě, musí bohužel počítat s tím, že vítěz píše dějiny a to bohužel ne pouze zápis z kuličkového turnaje, ale též zápis z celých brontosauřích Velikonoc.
A protože ONI vědí, že nemá smysl nechat v kuličkách vyhrát např. Pavla Krále, který do kroniky nikdy nic nenapsal (Bez urážky, Pavle, ale ber toto jako přímý nátlak na dopsání dřívějších článků do kroniky, které padly na tvou hlavu), tak, byť s roční pauzou, nechali ONI opět vyhrát mě.
Pátek 25. 3. 2016
Všichni pionýři se do Čížova sjeli z různých směrů různými dopravními prostředky relativně dle plánu (už na 14:00) a relativně i kompletní. Jen Žandino auto nabralo zpoždění už v Brně, když 3x obkroužili Moravské náměstí. Dnes už se nikdo nedoví, co tam bylo tak zábavného.
Hned při prvním nástupu pionýrů byla vyvěšena česká vlajka. Nastupovali jsme po oddílech, které byly 2 a jejichž obsazení bylo známo ještě před příjezdem. Při této příležitosti každý o sobě utrousil pár identifikačních informací. Představili se nám i naši táboroví vedoucí v čele s Bizonem (Jirka).
Následovala procházka do národního parku na vyhlídku z české strany na oficiálně nejmenší rakouské městečko Hardeg. Cestou tam i zpět nás napadali medvědi, klíšťata, pohraniční stráže a záplavy. Na vše jsme byli dopředu řádně proškoleni a každý se instrukcemi našich vedoucích řídil, takže jsme výlet ustáli beze ztrát.
Poučeni z loňských Velikonoc, nepodcenili jsme přípravu sobotního oběda, na kterém už od pátečního večera pracoval celý tábor: Pojato jako 1. celotáborová soutěž jsme oba oddíly i oddíl vedoucích uvařili každý svou verzi táborového guláše. Vyhodnocení ale muselo počkat až do soboty.
Řekl bych, že hřeb celého tábora přišel už v pátek večer při tradičním, v podstatě vědomostním, kvízu, který se tentokrát týkal životů slavných osobností: Jurij Gagarin (Jirka), bezejmenný strážce železné opony (Jura), Ernesto Che Guevara (Pavel), Jan Nedvěd (Pirát) a již zmiňovaný hřeb: duo Hana Zagorová, Petr Rezek (Laďka, Radim).
Upřímný kritik by asi napsal, že jejich famózní a originální choreografie songu „Duhová víla“ zcela vykompenzovala drobné chybky při zpěvu na playback.
Nejdříve jsme měli dle zevnějšku a dle nápovědních informací uhádnout o koho vůbec jde a pak jsme přímo od celebrit dostávali otázky z jejich slavných životů, jejich činů a úspěchů. No, ještě že tento zápis nepíše např. Pavel Král. Ten by určitě opomenul zmínit (a do historie tučným písmem vepsat), že s přehledem zvítězilo trio Mireček, Věra, Žanda.
Sobota 26. 3. 2016
Celé dopoledně a s přestávkou až do dvou hodin jsme poměr intenzivně pracovali pro správu národního parku Podyjí, za což jsme byli velmi pochváleni. Jednalo se o shromažďování zbytků po kácení (celkem dost větví a menších kmenů) z poměrně velké plochy. Nejednalo se o nijak zábavnou a tvůrčí práci, ale na rozdíl od tradiční práce ve Vranově, byl (tak jako loni) vidět výsledek a cítit smysluplnost práce. Ve Vranově bych onu smysluplnost viděl tak 50 na 50.
Vracíme se zpět ke guláši: Hlasování bylo napínavé a především odstup 1. a 2. místa minimální – vítězným gulášem se stal guláš 2. pionýrského oddílu. Velmi chutný byl i guláš 1. pionýrského oddílu.
No a Pirátův guláš … ehm … no … prostě nedopadl přesně podle Pirátových představ … ale většina se ho taky snědla 🙂
Pak se oficiálně soutěžilo v kuličkách, prakticky se ale jednalo o pétanque. Obě tyto hry vyžadují přesnost, jistou ruku a pevné nervy. Favorit své fanoušky nezklamal, a tak měli radost všichni, kdo vsadili na Mirečkovo vítězství.
Následovala klasická hra pionýrských táborů, Kradení vlajek. Nejsem si jistý, kdo to nakonec celkově vyhrál. 2. pionýrský oddíl to ale nebyl 🙁 Přitom jsme měli 100% nejlepší strategii… Asi se proti nám ostatní spikli, jinak si to nedokážu vysvětlit.
Večer byla úžasná pionýrská diskoška. I zde proběhlo pár drobniček, ale především jsme si všichni parádně zatrsali. Hvězdami tohoto večera byl zcela jistě taneční pár Jura-Pirát.
Neděle 27. 3. 2016
Další den jsme pro změnu pracovali na gruntu u Janíčků v Lukově, který se od Čížova nachází buď 7 km autem, nebo 4 km pěšky po (místy kompletně zarostlé) signálce. Rozdělili jsme se a vyzkoušeli obě možnosti. Pěší procházka byla jistě příjemnější variantou.
Kluci u Janíčků dodělávali dřevěné oplocení dvorku a následně řešili problém s dešťovou a částečně i splaškovou kanalizací. Trubka totiž provizorně ústila kus od baráku a splašky pak tekly přes obecní cestu na soukromý pozemek souseda, „podnikatele“, který si sice nevybíravým způsobem, ale asi oprávněně stěžoval na vzniklý svinčík, který mu údajně nabourává jeho podnikání. Těžko říct, v čem ten týpek vlastně podnikal, Jirka ho dle vzhledu tipoval na taxikáře 🙂
Holky se věnovaly kultivaci nekultivovatelného pozemku před chalupou. O efektivitě a smysluplnosti této činnosti se vedly horlivé diskuse, přičemž se nedospělo k jednotnému závěru. Každopádně jsme se pak i kluci v té hlíně nějak porýpali a budeme všichni doufat, že tam za rok nevykvete jen lebeda, ale také i něco pěkného.
K obědu byla kachna. Sice nešla úplně od kosti, ale všichni si pochutnali. Letos jsme ale především nečekali my na Pirátův gurmánský experiment, ale naopak nám kachny skoro vystydly, protože jsme přišli pozdě z práce.
Odpoledne nikoho nepřekvapila vajíčkyjáda: Nechyběly tradiční hody vejcem na dálku, skoky snožmo s vejcem v puse, ale opět se objevily disciplíny nové: Plování vyfouknutého vejce v ešusu, vytrvalostní sezení kvočen „na vejcích“, shoz vejce ze střechy, soutěž o nejvyšší piedestal pro vejce postavený z dřevěných polínek. Za velmi sporadických okolností a po dodatečném „upřesnění“ nejednoho pravidla zvítězil tým vedoucích. Asi to nemá cenu dále rozebírat. Nakonec, sranda byla, akčních snímků bylo nafoceno přehršle a o to tady jde především.
A pak už se všichni vrhli do pletení pomlázek a barvení vajíček. Pro pruty tentokrát kluci nemuseli jít po tmě s baterkami neznámo kam. Nařezali jsme si je v předstihu už v sobotu. Prutů bylo dost, byly dlouhé a ohebné, takže se krásná žíla povedla i tradičním levorukým břídilům…
Pondělí 28. 3. 2016
Holky samozřejmě věděly, co ráno musí nevyhnutelně přijít, kluci už se se svými tradičními povinnostmi v tento sváteční den také smířili. Jedinou otázkou bylo, kam se holky ukryjí a jak dlouho nám klukům bude jejich nahánění trvat. Nejlépe ukrytou děvčicí byla letos Majda. Nebo se také dá napsat, že nejhorším letošním hledačem byl Radim, který měl za úkol prohledat a „vyčistit“ sklep, což provedl opravdu lajdácky. Majda nakonec ze sklepa vylezla sama, protože už jí to tam ve tmě pod krabicí mezi pavouky a krysami přestalo bavit.
Po snídani, po krátké vycházce k železné oponě, po úklidu a po posledním pionýrském nástupu jsme všichni Čížov opustili cca kolem poledního za krásného slunečného počasí.
Autor: Peťa Vavrincová
Datum akce: 11. – 13. 12. 2015
Tradiční předvánoční deskohraní se letos konalo u Věrečka.
Výběr her byl poměrně široký, přesto zastánci složitějších taktických her místy trpěli, když se dlouhé hodiny hrály hry jako Can’t stop, Blokus , SET, skládaly puzzle… (Aktivity se Věrce prosadit nepovedly…) a hry jim podobné… Ovšem řada přišla i ty pravé taktické hry.
Mezi deskovkami jsme i trochu pracovali. Mireček rozdal úkoly a tak jsme s Ráďou za pomoci Jurových rad linoucích se od umývání nádobí zvládly krásně poskládat nařezané dřevo. (Doufejme, že ještě nespadlo… 🙂 )
Neopomenutelnou součástí celé víkendovky bylo také jídlo – za výborné Chilli con carne patří Věrce velké uznání! 🙂
Po několika hrách Bang! a 7 divů světa jsme dlouho do noci, či brzkého rána, hráli Zeměplochu. Když nám (našemu týmu – já a Ráďa) Mireček zákeřným propadem půdy zboural obě naše pracně postavené budovy, jaly jsme se mu už jen chvíli škodit a pak jít spát.
Ovšem moc jsme se nikdo nevyspali, asi po hodině, kdy už definitivně skončili i ostatní následovaly dlouhé noční debaty mimo jiné o ubohých pandích p(l)acičkách.
Ráno nás probudil náhlý příliv adrenalinu, když Věrka sedla ke klavíru a spustila budíček – Imperiální pochod. Honem, honem! Vstávat! Rychle oblékat! Rychle!!!
https://www.youtube.com/watch?v=-bzWSJG93P8
Když už vstali všichni a Radim si zvládl i obléct ponožky, zakončili jsme celé deskohraní ještě několika posledními, zvlášť u Mirečka s Radimem oblíbenými, hrami SETu.
V průběhu celých deskovek byly rozdávány body za vítězství v jednotlivých hrách, většinou i za druhá a třetí místa (ideálně ve hrách, které zabraly alespoň půl hodiny). Některým přibývaly body rychle, jiným, a to ať se snažili sebevíc, naopak vůbec. Body za hry stylu „Kdo dřív usne“ nabyly uznány. Takže vítězem celého deskovkového maratonu se stal, a už to začíná být okoukané, Mireček. 🙂
Pro vítěze byly připraveny skvělé ceny (kterých se Mirek s Věrkou chtěli zbavit, ale pššt!) – tři pozoruhodné kalendáře. Jejich novými majiteli se stali Jura s Radimem a díky pár výhrám v Bang! i já. Cena pro Mirečka jakožto úplného vítěze byla slušivá kšiltovka „Toi toi“.
Deskovkám zdar!
Autor: Markéta Rehbergerová
Datum akce: 6. – 8. 11. 2015
Nebe nad Vranovem je plné hvězd, takové v Praze nemáme. Zase je u nás více lidí, i když chápu, že v blízkosti upírského sídla není radno chodit po setmění bez česneku. To nám, chrabrým účastníkům, sdělil i pan Bumbesku. Sice se zdráhal, ale zřejmě ho vidina brzké smrti tolika mladých lidí přece jen lákala a nakonec nás na Drákulův zámek doprovodil.
Jistě by se vám naše odhodlání, vydat se do krví skrápěné Transylvánie, mohlo zdát přílišné, ale odmítnout tak laskavé pozvání od samotného hraběte, se nedalo. Je zajímavé, kolik ochotných osob se pohybuje v pátek v noci v temném lese. Například slečna Ilumináta (Luminita, pozn. red.), která nás ve své dobrotě provedla všemi houštinami a opravdu milý pan Ceauşescu. Hrabě nás u brány sice nepřivítal, ale Johnyho něco kouslo do krku hned, jak jsme přišli. Zasedli jsme tedy ke krvavým pochutinám bez našeho hostitele. Některé delikatesy byly získány brutální cestou, jiné téměř mírumilovně, nicméně do naší paměti zůstane hodně hluboko vryt „mozek z ghetta“. Byl důkazem, že jisté brněnské čtvrti mohou být nebezpečnější než sídlo všech upírů světa.
Hrabě si nás prověřil vědomostní hrou. Souboj dvou týmů byl těsný. Fakt, že dokážete zakreslit do mapy Větrný Jeníkov, nezaručuje vítězství, pokud zároveň neumíte házet, jako například já. Uléhali jsme s obavami, kdo z nás přibude na seznam nemrtvých.
Druhý den jsme pomáhali na Drákulově hrabství. Nemůže být tak zlý, jak se o něm tvrdí. Pěstuje jiřiny. Abychom se nenadřeli, byl vymyšlen úžasný patentní výtah na hradby. Jeden plastový koš, bohužel, neunesl takovou zodpovědnost a celý se z toho zhroutil. Všichni samozřejmě víme, že za to může Adam. Dotkl se ho poslední. O přestávce na svačinu byl založen Velkohubý klub, kdo se chce stát členem, nechť trénuje do příští víkendovky.
Prohrabali jsme se listím až k obědu a po načerpání nových sil jsme zjistily nemilou novinu. Drákula se činil. Nekousnuté a nevysáté jsme zůstaly už jen já, Péťa a Terka. Zápas nemrtví vs živí možná vstoupí do dějin rekordním počtem neproměněných šancí. Mezi účastníky se najdou tací, kteří stojíce na jedné noze dovedou sebrat ze země víčko od PET lahve i tací, kteří se dokážou schovat do keře tak, že je ani tři lidé, jež keř prozkoumávají, nenajdou. Po setmění se začali účastníci pomalu vytrácet. Když jsme zjistily, že všichni nemrtví zmizeli, trochu jsme znervózněly a v doprovodu pana Bumbesku jsme šly pro česnek a protiupírskou munici. Měli jsme tušení, že se na zámku děje něco nekalého. Temná chodba do nejhlubších sklepení byla lemována krvežíznivými nemrtvými a jen díky naší přesné mušce a silným stroužkům česneku se nám podařilo vrátit naše kamarády do světa živých. Už jsme slyšeli křik nebohé Lumináty-Ilumináty, když se zezadu vynořil Johny a kousnul Péťu. Duchapřítomně jsme však oba dva proměnili zpět. Ve sklepení jsme spatřili spoutanou Luminátu a rakev. Ležel v ní „opravdu milý“ pan Ceauşescu. Nebyl tím, kým tvrdil. To on byl Drákula. Sebrala jsme ze země dřevěný kolík a vrazila mu ho do srdce. Zachroptěl naposledy a Lumináta byla osvobozena.
Zbytek našeho pobytu se nesl ve znamení oslav, videostopu, úklidu, pořizování památečních fotografií a obdivování dronu. Pirát se dokonce vysprchoval. Pak už jsme se se zámkem rozloučili, Žáža s Jolanou nastartovaly Bohouše a vyrazili jsme domů.
Pokud příště nebudete vědět, jak se dostat do Vranova, jeďte vlakem – jezdí tam každou čtvrthodinu. Možná na nádraží potkáte Ráďu (Peťu, pozn. red. Ráďa při zkoušení věděla, jak jezdí vlaky na Vranov). A když budete mít opravdu štěstí, Odra poteče poklidně a budete moct pouštět lodičky…
Autor: Káťa Brátová
Datum akce: 16. – 18. 10. 2015
Krátce po tom, co se nad Opatovem snesla vesmírná tma, začali se k místní škole slétat účastnici. Jelikož všichni byli již vesmírem otřelí cestovatelé, zvládli dorazit svými vesmírnými i těmi méně pohodlnými prostředky až na stanoviště Afa. Jen chudák Jiří čekal na účastníky v před-příletové hale (kde jen čirou náhodou měl být sraz).
První bojový úkol byl jasný, než dorazí TI „se kterými snad zachráníme svět“ bylo potřeba jim připravit něco na posilněnou, rozdala úkoly Věrka a zmizela (a to prý jí to úkolování moc nejde).
A tak každý účastník vytasil ze své vesmírné bagáže dobrůtku, kterou vlastnoručně (nebo s menší pomocí) připravil a hlavně v celku dopravil na stanoviště Alfa. Největší počet vzorků byl sladkých, hádám, že si všichni uvědomovali významnost této mise a důležitost energie schované v cukru.
Po náročných přípravách a překrásných estetických úpravách bylo jídlo naservírováno a my neochvějně očekávali přílet Vedoucího týmu. Dorazil! A hned jsme se dozvěděli tu velkou novinu! Svět už byl zachráněn, Goauldi jsou zrakveni a teď jen na čase to pořádně oslavit. Naše počáteční zklamání nás velmi rychle přešlo a po vynikající degustaci došlo na vyhodnocování vzorků. Všechny vzorky byly výtečné, nemalý úspěch slavila např. benzínová bábovka, ale i ta byla předčena bábovkou, masem a sýrovou pomazánkou.
Poté, co jsme nabrali dostatek sil, jsme byli konečně uschopněni k letu. Za zápůjčku solárů pod hrozbou věčného otroctví jsme naskočili do svých Ha’taků a rozletěli se objevovat nové planety. A jak je všem dobře známo, každá planeta má svá tajemství. Tu levně seženete potraviny či elektroniku, jinde je draze prodáte. Asi nejlépe se obchodovalo se zbraněmi a drogami, jediné nebezpečí při pašování však tvořila všudypřítomná policejní hlídka, která donutila při úprku i pár lodí ztroskotat. Všem týmům se nakonec podařilo vydělat dostatek solárů, jak na zaplacení půjčky, tak k nákupu potřebného Nakadahu (Ne, Nakadrie nám neprošla, je to s ní prý větší risk). A my mohli jít s klidným svědomím spát.
Po sobotním ranním posilnění, které s velkým úsilím připravila snídaňová četa, jsme vyfasovali pilky, sekyrky, pár dobře míněných rad, nazuli jsme gumáky, do batůžku k jídlu přibalili i pracovní rukavice a vyrazili na záchranu opatovských luk. I přes plánované pravé sychravé podzimní počasí a ranní 3°C na teploměru, nám celý den vykukovalo sluníčko a povzbuzovalo nás v práci. Hlavním úkolem bylo pomoci loukám od poléhavých vrb, které mají ve zvyku se rozrůstat jako plevel (snad tím neurazím botanickou část účastnictva). Každý se z plných sil vrhnul na to, co mu šlo nejlépe. Někomu nebylo možné sebrat pilku z ruky, jiného dostat z potoka. Nakonec jsme se mohli ohlédnout na kus dobře odvedené práce.
Ono přece jen bez práce nejsou koláče. V momentě, kdy jsme vyčerpali všechny pracovní síly, byl nejvyšší čas se odebrat do tábořiště a náležitě se nadlábnout. Jen místo koláčů jsme raději nad ohýnkem, o kterém nikdo nevěděl, jak dlouho ještě vydrží, pekli špekáčky.
Přesto, že svět byl už dávno zachráněn, není žádoucí ztratit obezřetnost. Bylo potřeba posílit obranu (ať už před nezbednými Oráji či jinou havětí) a to právě opravou silového pole napájejícího hvězdný portál. V přilehlém okolí tábořiště na význačných a strategicky umístěných uzlech sítě bylo potřeba opětovně zapojit nabitý zdroj zářivě žluté barvy kulového tvaru o přibližné velikosti tenisáku do příslušného spoje. Zářivá žlutá barva upozorňovala sama o sobě na nebezpečí doteku lidskou rukou, a proto bylo zapotřebí zapojit zdroje čímkoliv, co bylo po ruce a to co nejrychleji. Důležitost mise jsme všichni pochopili a ihned vyrazili pomoct ubránit se naší Zemi. Naštěstí tento zdroj byl natolik pokročilou mimozemskou technologií, že vodou nevedl svou energii. Jinak bychom všichni byli dávno mrtví. Postupně s přibývající tmou se značně ztěžovala i náročnost mise. Pro precizní osazování bylo potřeba dobré viditelnosti, přehlednosti a přesnosti, které bylo za tmy opravdu náročné dosáhnout. Ale všechny zdroje se nakonec podařilo zapojit, a tak zase na chvíli budeme mít od zachraňování Země pokoj.
Vyčerpaní a promrzlí jsme velice rádi zbaštili vesmírný guláš a po krátké regeneraci očekávali další úkoly. Závěrečnou misí, birthday party jumpers kterou bylo bezpodmínečně nutné splnit – bylo zvolení nového kapitána lodi. Byli jsme předvedeni do tmavé místnosti bez oken a podrobeni testování nejinteligentnějším superpočítačem ve vesmíru (kam se hrabe Tchien-che-2 aneb ‚Mléčná dráha 2‘). Otázky se na nás sypaly, víš-nevíš? Nejslabší ven! Čas se neúprosně zkracoval, vystaveni obrovskému stresu jsme museli prokázat nejen inteligenci a duševní sílu ale i umění strategie. Jen ten nejsilnější mohl vyhrát a stát se tak velitelem můstku. Boj to byl pekelný a nejobratnějším hráčem se nakonec stal Jiří, kterému však nestačilo být kapitánem, a tak se pasoval se rovnou na generála.
Na sklonku báječného dne jsme ještě zavzpomínali na táborové letnění, kterého se účastnila většina osazenstva alespoň krátkodobou návštěvou.
Nedělní dopoledne jsme věnovali úklidu a přípravě stanoviště alfa pro budoucí návštěvníky. S těžkými srdci a občas nějakou tou bolavou nohou či jinou částí těla, jsme se rozletěli do vzdálených koutů světa a slíbili se, že příště!, ten svět vážně zachráníme….
Přidejte se k týmu SG-1 a pomozte mu s nelehkou misí…
Kde: Opatov (okres Třebíč)
Kdy: 16. – 18. 10. 2015
Za kolik: 0,- Kč (v ceně je zahrnuta nevegetariánská strava, ubytování v místní škole i program)
Pro koho: pro všechny od 15 do 30 let
Kdo: Radim, Laďka, Jura, Věrka, Mireček, Pavel, Radka
Hlásit se můžete na mail stretcivilizaci@gmail.com, a to nejpozději do 13. 10. 2015.
Kromě bojování proti různým silám z vesmíru budeme v sobotu dopoledne několik hodin zápasit i s odstraňováním křovin, které zarůstají podmáčené louky v přírodní rezervaci Zákopy u Opatova.