Milí Zvonci,
Milí Zvonci,
v pondělí 30.11.2015 se koná zasedání Rady Zvonku. Pokud chcete být u toho, nahlaste se prosím smskou na číslo 608 350 124, a dorazte v 18:30 do brněnské Zastávky (Úvoz 78). Nahlásit se je nutné, protože se jinak nevejdete ke stolu.
Těší se na Vás Vaše Rada 🙂
Autor: Markéta Rehbergerová
Datum akce: 6. – 8. 11. 2015
Nebe nad Vranovem je plné hvězd, takové v Praze nemáme. Zase je u nás více lidí, i když chápu, že v blízkosti upírského sídla není radno chodit po setmění bez česneku. To nám, chrabrým účastníkům, sdělil i pan Bumbesku. Sice se zdráhal, ale zřejmě ho vidina brzké smrti tolika mladých lidí přece jen lákala a nakonec nás na Drákulův zámek doprovodil.
Jistě by se vám naše odhodlání, vydat se do krví skrápěné Transylvánie, mohlo zdát přílišné, ale odmítnout tak laskavé pozvání od samotného hraběte, se nedalo. Je zajímavé, kolik ochotných osob se pohybuje v pátek v noci v temném lese. Například slečna Ilumináta (Luminita, pozn. red.), která nás ve své dobrotě provedla všemi houštinami a opravdu milý pan Ceauşescu. Hrabě nás u brány sice nepřivítal, ale Johnyho něco kouslo do krku hned, jak jsme přišli. Zasedli jsme tedy ke krvavým pochutinám bez našeho hostitele. Některé delikatesy byly získány brutální cestou, jiné téměř mírumilovně, nicméně do naší paměti zůstane hodně hluboko vryt „mozek z ghetta“. Byl důkazem, že jisté brněnské čtvrti mohou být nebezpečnější než sídlo všech upírů světa.
Hrabě si nás prověřil vědomostní hrou. Souboj dvou týmů byl těsný. Fakt, že dokážete zakreslit do mapy Větrný Jeníkov, nezaručuje vítězství, pokud zároveň neumíte házet, jako například já. Uléhali jsme s obavami, kdo z nás přibude na seznam nemrtvých.
Druhý den jsme pomáhali na Drákulově hrabství. Nemůže být tak zlý, jak se o něm tvrdí. Pěstuje jiřiny. Abychom se nenadřeli, byl vymyšlen úžasný patentní výtah na hradby. Jeden plastový koš, bohužel, neunesl takovou zodpovědnost a celý se z toho zhroutil. Všichni samozřejmě víme, že za to může Adam. Dotkl se ho poslední. O přestávce na svačinu byl založen Velkohubý klub, kdo se chce stát členem, nechť trénuje do příští víkendovky.
Prohrabali jsme se listím až k obědu a po načerpání nových sil jsme zjistily nemilou novinu. Drákula se činil. Nekousnuté a nevysáté jsme zůstaly už jen já, Péťa a Terka. Zápas nemrtví vs živí možná vstoupí do dějin rekordním počtem neproměněných šancí. Mezi účastníky se najdou tací, kteří stojíce na jedné noze dovedou sebrat ze země víčko od PET lahve i tací, kteří se dokážou schovat do keře tak, že je ani tři lidé, jež keř prozkoumávají, nenajdou. Po setmění se začali účastníci pomalu vytrácet. Když jsme zjistily, že všichni nemrtví zmizeli, trochu jsme znervózněly a v doprovodu pana Bumbesku jsme šly pro česnek a protiupírskou munici. Měli jsme tušení, že se na zámku děje něco nekalého. Temná chodba do nejhlubších sklepení byla lemována krvežíznivými nemrtvými a jen díky naší přesné mušce a silným stroužkům česneku se nám podařilo vrátit naše kamarády do světa živých. Už jsme slyšeli křik nebohé Lumináty-Ilumináty, když se zezadu vynořil Johny a kousnul Péťu. Duchapřítomně jsme však oba dva proměnili zpět. Ve sklepení jsme spatřili spoutanou Luminátu a rakev. Ležel v ní „opravdu milý“ pan Ceauşescu. Nebyl tím, kým tvrdil. To on byl Drákula. Sebrala jsme ze země dřevěný kolík a vrazila mu ho do srdce. Zachroptěl naposledy a Lumináta byla osvobozena.
Zbytek našeho pobytu se nesl ve znamení oslav, videostopu, úklidu, pořizování památečních fotografií a obdivování dronu. Pirát se dokonce vysprchoval. Pak už jsme se se zámkem rozloučili, Žáža s Jolanou nastartovaly Bohouše a vyrazili jsme domů.
Pokud příště nebudete vědět, jak se dostat do Vranova, jeďte vlakem – jezdí tam každou čtvrthodinu. Možná na nádraží potkáte Ráďu (Peťu, pozn. red. Ráďa při zkoušení věděla, jak jezdí vlaky na Vranov). A když budete mít opravdu štěstí, Odra poteče poklidně a budete moct pouštět lodičky…
Zvonkovská konference Zvonek-l je nyní plně funkčí, takže jí můžete opět používat. Byla pouze přesunuta pod google pod správu Hnutí, ale adresa je stále stejná. Pokud tedy budete chtít poslat mail všem členům Zvonku, pište na tento mail: zvonek-L@brontosaurus.cz.
Došlo také k aktualizaci seznamu členů ve skupině a všem byl poslán email informující o této změně. Pokud jste tento mail neobdrželi, případně víte ve Zvonku o někom, kdo ho nedostal a kdo by chtěl dostávat zprávy ze zvonkovské konference, ozvěte se prosím na mail rcieslarova@gmail.com a my uděláme vše, co bude v našich silách.. 🙂
Pozvánka na ledovou Prahu od Radka Houšky
Nazdaaar!
Stejne jako v lonskem roce, tak i letos nabizim spoluucast na akci Ledova Praha 2016 – termin 29.1-31.1.2016. Termin prihlaseni do 10.11..
Loni se ji krome nasi rodiny zucastnili Krutaci, Bozanci, Krizaci, Spyritaci, Kozaci, Pistalkovici, Andy …. a to je asi vsechno, takze nezavisle reference muzete ziskat i u nich.
Pionyri uz leta (a delaji to dobře) poradaji pro sirokou veřejnost akci pod nazvem Ledova Praha. V podstate se jedna o pololetni prázdniny stravene v Praze, kdy jsou pro deti a velmi často i pro dospele domluvene zlevnene ci volne vstupy do vetsiny prazskych pamatek a instituci, za které byste v turisticke sezone zaplatili horentni sumy. Mimo to, lze zakoupit i velmi zlevněnou jízdenku na MHD a navíc lze domluvit spani v nektere prazske skole (karimatky, spacaky).
Pokud se chcete dozvědět vice, tak je to na www.ledovapraha.cz. Bohuzel zmizel nabidkovy seznam instituci, které byly do akce zapojeny v minulych letech, ale bylo tam téměř vse, Národním muzeem pocinaje, přes Prazsky hrad, muzeum cokolady az po voskove figuriny….ono se to stejne všechno neda stihnout a uz vůbec ne s dětmi našeho veku. Loni jsme navstivili kolem cca. 10 pamatek, muzei apod. (kazda rodina to mela trosicku jine).
Myslim, ze pro Zvonky je tato akce vhodna – a je jedno, zda rodiny s dětmi a nebo bezdetne. Program po Praze si muze udelat každý svůj.
Beneficni koncert, který je soucasti akce, je koncert několika známých zpevaku spojeny s predavanim cen nejlepsim vyhercum v dětských kulturních soutěžích, které Pionyr porada pro veřejnost (detska porta ruzne tanecni a divadelni souteze…). Vetsinou je to v kongresovem palaci a detem se to vetsinou dost libi (osobne se však priznam, ze Maxim Turbulenc, který jsem tam asi před 9 lety zazil, me moc nenadchnul :-).
Letosni ceny bohužel neznam. Lonske ceny zni: ubytovani (Pa-Ne) 180,-; koncert 50,-; MHD (Pa-Ne) 60,-. O dotaci ze Zvonku se však zadat nebude.
Timto davam na vedomi, ze jsem ochoten zaštítit ucast našeho clanku na této akci.
Kdo by se chtěl zúčastnit, tak at mi do 10.11. napise. Byl bych rad, aby ten, kdo mi napise, ze chce jet, tak aby to myslel smrtelne vazne a pak nedal prednost třeba fotbalu a nebo navsteve u bezkovani po Kravi hore.
Od prihlasenych potrebuji znat: jmeno, bydliste, datum narozeni a zda chteji zajistit ubytovani, jizdenku na MHD a vstupenku na koncert (a to pro kazdeho clena rodiny zvlast :-)).
Radek (xhouskar@centrum.cz)
Autor: Káťa Brátová
Datum akce: 16. – 18. 10. 2015
Krátce po tom, co se nad Opatovem snesla vesmírná tma, začali se k místní škole slétat účastnici. Jelikož všichni byli již vesmírem otřelí cestovatelé, zvládli dorazit svými vesmírnými i těmi méně pohodlnými prostředky až na stanoviště Afa. Jen chudák Jiří čekal na účastníky v před-příletové hale (kde jen čirou náhodou měl být sraz).
První bojový úkol byl jasný, než dorazí TI „se kterými snad zachráníme svět“ bylo potřeba jim připravit něco na posilněnou, rozdala úkoly Věrka a zmizela (a to prý jí to úkolování moc nejde).
A tak každý účastník vytasil ze své vesmírné bagáže dobrůtku, kterou vlastnoručně (nebo s menší pomocí) připravil a hlavně v celku dopravil na stanoviště Alfa. Největší počet vzorků byl sladkých, hádám, že si všichni uvědomovali významnost této mise a důležitost energie schované v cukru.
Po náročných přípravách a překrásných estetických úpravách bylo jídlo naservírováno a my neochvějně očekávali přílet Vedoucího týmu. Dorazil! A hned jsme se dozvěděli tu velkou novinu! Svět už byl zachráněn, Goauldi jsou zrakveni a teď jen na čase to pořádně oslavit. Naše počáteční zklamání nás velmi rychle přešlo a po vynikající degustaci došlo na vyhodnocování vzorků. Všechny vzorky byly výtečné, nemalý úspěch slavila např. benzínová bábovka, ale i ta byla předčena bábovkou, masem a sýrovou pomazánkou.
Poté, co jsme nabrali dostatek sil, jsme byli konečně uschopněni k letu. Za zápůjčku solárů pod hrozbou věčného otroctví jsme naskočili do svých Ha’taků a rozletěli se objevovat nové planety. A jak je všem dobře známo, každá planeta má svá tajemství. Tu levně seženete potraviny či elektroniku, jinde je draze prodáte. Asi nejlépe se obchodovalo se zbraněmi a drogami, jediné nebezpečí při pašování však tvořila všudypřítomná policejní hlídka, která donutila při úprku i pár lodí ztroskotat. Všem týmům se nakonec podařilo vydělat dostatek solárů, jak na zaplacení půjčky, tak k nákupu potřebného Nakadahu (Ne, Nakadrie nám neprošla, je to s ní prý větší risk). A my mohli jít s klidným svědomím spát.
Po sobotním ranním posilnění, které s velkým úsilím připravila snídaňová četa, jsme vyfasovali pilky, sekyrky, pár dobře míněných rad, nazuli jsme gumáky, do batůžku k jídlu přibalili i pracovní rukavice a vyrazili na záchranu opatovských luk. I přes plánované pravé sychravé podzimní počasí a ranní 3°C na teploměru, nám celý den vykukovalo sluníčko a povzbuzovalo nás v práci. Hlavním úkolem bylo pomoci loukám od poléhavých vrb, které mají ve zvyku se rozrůstat jako plevel (snad tím neurazím botanickou část účastnictva). Každý se z plných sil vrhnul na to, co mu šlo nejlépe. Někomu nebylo možné sebrat pilku z ruky, jiného dostat z potoka. Nakonec jsme se mohli ohlédnout na kus dobře odvedené práce.
Ono přece jen bez práce nejsou koláče. V momentě, kdy jsme vyčerpali všechny pracovní síly, byl nejvyšší čas se odebrat do tábořiště a náležitě se nadlábnout. Jen místo koláčů jsme raději nad ohýnkem, o kterém nikdo nevěděl, jak dlouho ještě vydrží, pekli špekáčky.
Přesto, že svět byl už dávno zachráněn, není žádoucí ztratit obezřetnost. Bylo potřeba posílit obranu (ať už před nezbednými Oráji či jinou havětí) a to právě opravou silového pole napájejícího hvězdný portál. V přilehlém okolí tábořiště na význačných a strategicky umístěných uzlech sítě bylo potřeba opětovně zapojit nabitý zdroj zářivě žluté barvy kulového tvaru o přibližné velikosti tenisáku do příslušného spoje. Zářivá žlutá barva upozorňovala sama o sobě na nebezpečí doteku lidskou rukou, a proto bylo zapotřebí zapojit zdroje čímkoliv, co bylo po ruce a to co nejrychleji. Důležitost mise jsme všichni pochopili a ihned vyrazili pomoct ubránit se naší Zemi. Naštěstí tento zdroj byl natolik pokročilou mimozemskou technologií, že vodou nevedl svou energii. Jinak bychom všichni byli dávno mrtví. Postupně s přibývající tmou se značně ztěžovala i náročnost mise. Pro precizní osazování bylo potřeba dobré viditelnosti, přehlednosti a přesnosti, které bylo za tmy opravdu náročné dosáhnout. Ale všechny zdroje se nakonec podařilo zapojit, a tak zase na chvíli budeme mít od zachraňování Země pokoj.
Vyčerpaní a promrzlí jsme velice rádi zbaštili vesmírný guláš a po krátké regeneraci očekávali další úkoly. Závěrečnou misí, birthday party jumpers kterou bylo bezpodmínečně nutné splnit – bylo zvolení nového kapitána lodi. Byli jsme předvedeni do tmavé místnosti bez oken a podrobeni testování nejinteligentnějším superpočítačem ve vesmíru (kam se hrabe Tchien-che-2 aneb ‚Mléčná dráha 2‘). Otázky se na nás sypaly, víš-nevíš? Nejslabší ven! Čas se neúprosně zkracoval, vystaveni obrovskému stresu jsme museli prokázat nejen inteligenci a duševní sílu ale i umění strategie. Jen ten nejsilnější mohl vyhrát a stát se tak velitelem můstku. Boj to byl pekelný a nejobratnějším hráčem se nakonec stal Jiří, kterému však nestačilo být kapitánem, a tak se pasoval se rovnou na generála.
Na sklonku báječného dne jsme ještě zavzpomínali na táborové letnění, kterého se účastnila většina osazenstva alespoň krátkodobou návštěvou.
Nedělní dopoledne jsme věnovali úklidu a přípravě stanoviště alfa pro budoucí návštěvníky. S těžkými srdci a občas nějakou tou bolavou nohou či jinou částí těla, jsme se rozletěli do vzdálených koutů světa a slíbili se, že příště!, ten svět vážně zachráníme….
Milí Zvonci,
v pondělí 12.10.2015 se koná zasedání Rady Zvonku. Pokud chcete být u toho, nahlaste se prosím smskou na číslo 608 350 124, a dorazte v 18:00 do brněnské Zastávky (Úvoz 78). Nahlásit se je nutné, protože se jinak nevejdete ke stolu bounce house.
Těší se na Vás Vaše Rada 🙂
Přidejte se k týmu SG-1 a pomozte mu s nelehkou misí…
Kde: Opatov (okres Třebíč)
Kdy: 16. – 18. 10. 2015
Za kolik: 0,- Kč (v ceně je zahrnuta nevegetariánská strava, ubytování v místní škole i program)
Pro koho: pro všechny od 15 do 30 let
Kdo: Radim, Laďka, Jura, Věrka, Mireček, Pavel, Radka
Hlásit se můžete na mail stretcivilizaci@gmail.com, a to nejpozději do 13. 10. 2015.
Kromě bojování proti různým silám z vesmíru budeme v sobotu dopoledne několik hodin zápasit i s odstraňováním křovin, které zarůstají podmáčené louky v přírodní rezervaci Zákopy u Opatova.
Autor: Žáža Krásná
Datum akce: 25. – 28. 10. 2015
Jakožto centerforward, střelec z každé pozice Kulík, jsem byl určen Vám povyprávět, jak jsme se utkali v nerovném souboji profesor X žák!
V pátek 25. 9. 2015 po příjezdu většiny účastníku na místo setkání proběhly přijímací zkoušky na tamější gymnázium. Profesorský sbor pečlivě hlídal žáky, aby pracovali samostatně a neopisovali. MARNĚ! My opisovali. 🙂 Po vyhodnocení testů byla většina žáků přijata, až na žáky Kulík, Vaněk, Pošusta. Ti byli nakonec přijati po ústním pohovoru, Kulík ale s výstrahou. Žáci dále byli rozřazeni do tříd Septima A – Vaněk (Ťuťanka), Kulík (Žáža), Ždimera (Ráďa), Krhounek (Mireček) a Benetka (Majda) – s třídním profesorem Matulkou (Jura) a Septima B – Mazánek (Adam), Chalupová (Verda), Pošusta (Žanda), Peterka (Honza), Máňa (Věrka) a Čuřil (Jíťa) – s třídním profesorem Lejsalem Plejtvákem (Pavel). Žáci se nestihli ani pořádně rozkoukat v nové třídě a už se do třídy hrnul profesor Kolísko (Radim) s básní na rtech. Chytřejším žákům bylo hned jasné, že bude probíhat hodina češtiny a že profesorský sbor neznalost básně tvrdě trestá. Studenti měli připravené básně krátké a úderné, dlouhé a nudné, sprosté a další. Profesorský sbor doplňovali ještě slečna suplentka Boženka Lachoutová (Laďka) a pan ředitel Prof. Mrož (Jirka).
V sobotu se třídy po snídani vydaly na školní pozemky zvelebovat zeleň, ořezávat nohy stolů a připojovat tiskárny k výpočetní technice. Přípravy oběda se ujal profesor Lejsal a se svými pomocníky zvládli oběd připravit v rekordním čase.
Odpoledne se třídy s profesorským sborem odebraly na soutěž Školní pohár. Soutěžilo se v mnoha disciplínách mezi septimou A, B a profesorským sborem. Disciplíny: hod oštěpem, fotbal, vybíjená, hod čímsi na cosi, slepoň na trase a podobně. Klání to bylo veliké a dramatické, ale vítězem může být jenom jeden, a proto se z vítězství radovala Septima A. Jistě to bylo hlavně kvalitními fotbalisty, kteří se ve třídě vyskytují.
V průběhu večera byl na 11 hodin podmínečně vyloučen student Kulík, který si vyloučení vysloužil tím, že řekl panu profesorovi Lejsalovi „NEČUM“!
V neděli ráno byli za buřičství na 5 hodin podmínečně vyloučeni ještě studenti Vaněk a Ždimera. Kulík po odpykání 11 hodinového vyloučení obdržel ještě 15 minut za to, že profesora Lejsala nazval Plejtvákem.
V neděli po rozdání podmíněných vyloučení se třídy s profesorským sborem odebrali na školní výlet. Cestou šly třídy pochodem a prozpěvovaly si veselé písně. U Mníškova kříže je čekala první část branného kurzu, nácvik pochodu a ulehání do krytu. Poté následoval útok ze zálohy granáty.
Septimy A a B během výletu měly nenápadně sledovat profesorský sbor a plnit jejich těžké úkoly (sečíst roky svého narození, zjistit nadmořskou výšku, udělat společně 50 dřepů a 10 shybů – 4 shyby společnými silami udělali Chalupová s Kulíkem). Cílem výletu byla exkurze do elektrárny na Vranovské přehradě. Zde se k nám připojil i školník Peťule (Pirát) a Čuřil (Jíťa), který opět sežral párek nevalné chutě. Exkurze studenty i profesory tak navnadila dále se zajímat o přehradu a řeku Dyji, že je v Granátové zátoce zasáhla doslova zlatá horečka. Všichni odcházeli z výletu s plnými kapsami. Směr: škola! JSME BOHATÍ!
Ve škole je už netrpělivě očekával profesor Kolísko, který se postaral o přichystání večeře.
Večer následoval ještě další zábavný program. Profesorský sbor se snažil rozluštit, jaký žák se skrývá pod převlekem. Vedli si skvěle, zaměnili jenom Adama s Verdou a Žážu s Majdou.
Den studenti ukončili filmy s hvězdičkou a doplňujícími otázkami k nim. Zde nevynikal jedniček chtivý Vaněk 🙂 🙂
A konečně tu byl den D, výzo, PRÁZDNINY. Všichni studenti nakonec prolezli do dalšího ročníku. Našli se šprtíci, jako třeba Mazánek a Krhounek, ale také žáci zralí na kriminál (Benetka, Vaněk). Už to vypadalo, že žáci se budou moci rozutéct na prázdniny, ale ejhle, objevil se utajovaný časopis ŘEV SEPTIMY!! Který smrdutý kojot to psal?! Další rok nám profesoři asi pěkně osladí…
Tak zase příště, kojoti…
Váš nejlepší hráč, Vojta Kulík (Žáža)
Čtvrtek
Autor: Irča
Ráno nás Ráďa budí na službu. Když mě dostala do stavu, kdy jsem ji plně vnímala, přešla za Arsenijem. Ten však moc duchem přítomný nebyl, jelikož když jsem se vyhrabala ze spacáku a oblékla, tak stále jevil známky spíše spícího.
Snažila jsem se ho vzbudit tedy sama. Při mém pokusu se posadil a vypadalo to, že bude vstávat, ale spletla jsem se, protože Arsenij se do kuchyně dostavil až za dobu notně dlouhou.
Jeho absence mi však nijak nevadila, jelikož v kuchyni už oplendovali krom Rádi i Adam a Péťa. Již mazali chleby, tak jsem se k ním přidala.
Adam a Péťa byli k ránu na vycházce a cestou do Předína nasbírali maliny, z nichž teď utvořili malinovou marmeládu a namazali jí každému krajíc chleba.
Bylo to pěkné zpestření snídaně a od nich též hezký počin.
Rozcvičku vedl dnes Adam s Péťou neobvykle. Jsou po té probdělé noci nějací hodně akční. Honíme se vzájemně ve dvojicích a když chytneme svého protivníka, tak začínáme honit toho, koho měl honit náš protivník.
Při snídani se řeší, s kým budu mít vlastně službu, chvíli to vypadá, že ke mě přiřadí Mikiho, jelikož mu není moc dobře a do práce jít nemůže, ale Miki podotknul, že to vidí spíše na spacák než na sloužení v kuchyni, tak mi zůstává nakonec Arsenij.
Vypravení se do práce trvá poněkud déle, jsme všichni poněkud znaveni noční aktivitou. Nakonec všichni vyrazí ve vcelku dobrém čase. V táboře zůstává ještě Faun. Není mu taky nějak moc dobře.
Nejprve myjeme s Arsenijem nádobí a pak jdeme k Sokolíkům pro vodu. Cesta zpět není úplně snadná, ale lepší než s Míšou. Svačinu nemusíme moc řešit, jsou totiž Tatranky a jablka a dohromady Studentská pečeť a sušenky. Doděláváme ještě zbylé láhve s vodou a následuje chvíle pauzy, kterou využívám k přeorganizování věcí v batohu a následně ležení. V této činnosti mě přerušuje Ráďa, že prý máme už vyrazit. Nechávám tedy rovnání věcí, přičemž mé ležení vypadá jako po boji, a zbrojím se holínkami a následně i taškou se svačinou.
Arsenij bere krosnu s pitím a dalšími částmi svačiny a za chvíli si už vykračujeme lesní cestou ku loukám. Dnes je cíl naší cesty trochu neobvyklý, jelikož míříme k hromadě sena, kterou jsme včera nakupili na okraji lesa u Rosnatkové louky.
Dnes ji zemědělci mají odvézt a naši jim pomáhají s nakládáním sena.
Přicházejíc v ta místa však uzříváme, že se zde nikdo nevyskytuje. Chvíli přemýšlíme co teď a jdeme cestou dále. Nemá to však nijaký zvláštní význam, tak se vracíme zas nazpět a říkáme si, že zkusíme dojít k hromadě u normální louky. Máme totiž podezření, že nám Ráďa podala špatné informace.
Bereme to pěšinkou nepěšinkou loukou i lesem a po chvíli už slyšíme Bety.
Po první hromadě už skoro ani památky, ale naši jsou tu. Máme radost ze shledání a oni zas ze svačiny, tak je to dobré.
Cestou zpět bereme ještě velkou láhev od šťávy, kterou jsme našli na Rosnatkové louce. Jdeme svižněji, jelikož už Arsenije netíží batoh a mě taška.
Do tábora dorážíme zrovna, když Ráďa smaží chleby ku hrachovce. Chvíli jí pomáháme v kuchyni a pak jdeme na dřevo. Povalíce pár soušek je teď osekáváme a následně taháme do tábora. Trochu dřeva jsme udělali, ale je to tak na dva obědy, proto Jirka rozhodl, že po obědě půjdeme na dřevo všichni a uděláme ho hrozně moc, abychom vytvořili zásoby veliké jak v kuchyni tak i u ohniště. Někteří aktivní členové vyrazili ještě ve chvíli volna před obědem, hned jak přišli z práce.
Netrvá však dlouho a už nás svolává zvonek k obědu. Čekáme ještě na Arsenij, který se zdržel v lese, a pak už si pochutnáváme na hrachovce s chlebem. Někteří zvolili za svůj pokrm zbytek guláše od večera s cibulí, knedlíkem a chlebem.
Po obědě následuje polední klid. Většina ho využívá ke spaní nebo k odpočinku.
Já jsem ho skoro celý promyla a v přestávce mezi mytím jsem fotila objekty v táboře, abych měla nějaké fotky hezké, jelikož maminka s tatínkem se těší na jejich shlédnutí. No, celkově jich moc nemám, ale dobrý ještě.
Službu musím mít už odbytou, jelikož Majda mi už odepsala a kladně, z čehož mám radost, tak po dříví bychom mohly jít.
Po domytí nádobí jsem si stihla ještě chvíli odpočinout, a pak nás Jirka již burcuje do práce. Dlouho však u ohniště zůstáváme jen čtyři. Ráďa dokonce vyhlásila soutěž o lízátko a pak ještě jednu o speciální bonus. Soutěž o lízátko se týkala úkolu přivést co nejvíce členů povalujících se po lese a soutěž o bonus byla o něco záludnější, jelikož spočívala v tom, že se má vzbudit Pirát a Majda a přivést je též k ohništi. První soutěž vyhrál Miky a druhou Jirka.
Stejně nám však trvalo dlouhý čas, než jsme se sešli všichni. Postupně se všichni vybavujeme náčiním na zpracování dřeva se hodícím a trousíme se k lesu. Tentokrát máme zálusk na jiný hustníček, který se vyskytuje nedaleko cesty do práce a blízko tábora adult bouncy castle.
Nejdříve jsme dělali medvídky a následně jsme se pustili do osekávání a tahání poražených soušek k táboru. Práce šla dobře a zapojili se i Miky s Faunem, kteří si přes dopoledne řádně odpočali.
Když se natahala asi polovina soušek, které jsme měli v úmyslu si přivlastnit, tak někteří začali řezat a štípat sekyrkou třísky nebo sekat hubené konce soušek.
Po donesení poslední soušky a nářadí se s stalo, že osazenstva se tak vyskytovalo víc, než volných míst k práci, tak Majda rozhodla, že je vhodný čas vyrazit na chrostíky.
Chtěla jsem jít trochu více proti proudu od místa, kde se myjeme, jelikož se tam vyskytují pěkné mělčinky, na nichž se vyskytuje spousta chrostíků se schránkami z větvičkových úlomků a z jehličí, ale Majdě se valně nechtělo, tak jsme zůstaly hledat kousek před mycím místem.
Chrostíci tam taky jsou a našly jsme všechny tři formy schránek. Komínkové, přechodové a z úlomků větviček. Chvíli jsme je pozorovaly a já se ještě snažila najít nějakého jiného zajímavého živočicha. Nepodařilo se mi však nalézt žádného jiného exempláře krom blešinců. Nějakou dobu nevalně dlouhou jsme ještě sledovaly, co se děje pod potoční hladinou, a pak se odebraly zas ku táboru, abychom vystřídaly pracující členy.
Vrhla jsem se na řezání společně s Markétou a Majda odnášela nařezaná polínka do kuchyně. Obě úložiště se slibně plnila a my se blížili ku konci. Málem jsme se poprali s dalšími řezači o poslední soušku.
Odnášíme ještě zbytek nařezaných polínek už jen k ohništi a kluci ještě štípají některá polínka na třísky. Ty jdou povětšinou k ohništi. No do kuchyně je to delší štreka, ale některé třísky to zvládly i tam.
Miky podává po skončení práce nabídku, kdo si s ním dá hrachovou polévku od oběda. Nikdo se moc netváří a já jsem se ale přihlásila, a tak máme ešus polévky na půl.
Někteří členové se hrnou za Pirátem do lesa, chtiví koupání. Já jsem tuto aktivitu absolvovala zdárně jednou a úplně mi to stačilo. Pochutnáváme si na polévce s Mikim a pak párujeme rukavice a uklízíme je.
Po těchto činnostech se jdeme podívat na houpající se odvážlivce, ale zastihli jsme poslední, a to Markétu.
Vracíme se postupně do tábora a umluvujeme si frisbee. Adam značí hřiště a následně nám vysvětluje pravidla hry. Pak se rozdělujeme do družstev.
Hra je pěkná a vcelku i vyrovnaná, ale náš tým má trochu navrch.
Střídáme strany a chystáme se rozehrát, avšak od tábora přibíhají kuřata, slepice i kohouti a pípají, kvokají a kokrhají. Koukáme na ně a nechápeme oč jde, tak čekáme co bude, ale všichni jen pobíhají a vydávají určité zvuky. Někteří si po chvíli všimli, že u sebe mají nějaké předměty, tak jsme se rozhodli jim je vzít. Chytili jsme tedy většinu a jednoho kohouta ubili létajícím talířem. Těm pochytaným jsme pak vzali předmět a oni následně zemřeli.
Ony předměty byly kuřata. Kuřata se následně stala naší potravou k večeři. Udělali jsme si různé majdy a tím potírali rozřezaná kuřata napíchlá na vidlích. Udělali jsme taky hodně zeleniny, abychom měli přílohu.
Jelikož opékání kuřat trvalo vcelku dlouhý čas, tak jsme si povídali a Pirát poslal i svítící předmět a ten kdo měl, tak měl říct něco k táboru. Jak se nám líbil, co oceňujeme, co se nám líbilo, nebo naopak ne, aby organizátoři věděli, co by mohli případně zlepšit nebo co dělali dobře.
Ohlasy od nás byly velice příznivé a nikdo si na nic zvlášť nestěžoval. Následně třeba i nás hodnotili orgové a přišly od nich také kladné ohlasy. Z toho vyplývá, že se tábor velmi povedl a všichni jsme byli velice spokojeni. Nikomu z nás se odsud vůbec nechce a jsme smutní, že většina z nás už zítra odjede.
Kuřata se povedla a kolují. Po tom, co jsme se nasytili, tak Pirát vytáhl kytaru a zpívalo se. Došlo i na Vánoční písničky a po nich zakrátko Pirát odpadl a po něm začali odpadávat i další členové, jenž zde ještě setrvali.
Miky a Thea si odešli čistit zuby, ale zas se na chvíli vrátili, tak jsem po osiření zas nebyla sama. Trochu jsme si popovídali a následně se odebrali do hangáru. Thea snášela vědomí zítřejšího odloučení docela špatně.
Na chvíli jsem zas zůstala sama, už se vrátila Majda. Tak jsme si povídaly, ale Majda taky dlouho nevydržela, tak jsme si řekly dobrou noc s tím, že já půjdu taky za chvíli spát. To jsem ještě netušila, že to vůbec tak nebude.
Sedím ještě chvíli u dohasínajícího ohně a pozoruju louku a nad ní nebe v úzkém pruhu, jenž ohraničuje les. Nebe zvěstuje, že brzy převládne den nad nocí díky východu slunce. Však také hvězdy postupně úplně vybledly a už je jen šero.
Najednou se z lesa na louku noří postava. Kráčí klidně přímo k táboru. Říkám si, kdo to může být. Na houbaře nevypadá. Když už je téměř u sušáků, začínám nervóznět. Nevím, zda-li není třeba utéci nebo mám zůstat raději na oko klidně sedět, abych neprojevila svůj strach. Volím raději druhou variantu.
Sedíce a neustále majíce příchozího v merku jsem vyčkávala, co se bude dít. Postava v dlouhém hábitu s kapucí přes hlavu tak, že jí nebylo vidět do obličeje došla rozvážným krokem až ke mě a představila se jako mytágo jménem Galeobdon.
Galeobdon říkal, že měl dorazit už předevčírem, ale nestihl to, jelikož čas v Ryhopském lese plyne všelijak a cesty jsou mnohdy také nevyzpytatelné, tak došel až dnes nad ránem.
Přinesl s sebou ingredience rostlinné, ze kterých mám udělat čaj. Tento čaj je zároveň i kouzelným lékem, který má vypít každý účastník tábora, pokud chce opustit Ryhopský hvozd a vyrovnat se zdárně s přechodem do reálného světa.
Určil mi, jak mám při přípravě čaje postupovat a čeho se mám vyvarovat, aby čaj neztratil na účinnosti.
Rozloučil se se mnou se slovy, že je rád, že to stihl ještě včas a že mě tu zastihl, aby mě mohl zaúkolovat. Pak odcházel zas v ten směr, co přišel.
Nějaký čas jsem přemýšlela o tomto setkání a následně začala konat přípravy pro tvorbu čaje. Vodu na něj jsem vařila ve dvou kotlících zavěšených na dřevěné tyči, kterou jsem uřízla z olše. Oheň jsem nesměla rozdělat za pomoci zápalek, ale rozfoukáním že žhavých uhlíku. Vše šlo vcelku dobře, a když se ze stanu vynořil první člen tábora, tak už se v právem kotlíku vařily ingredience.
Čaj obsahoval květ třezalky tečkované, tužebníku jilmového, lípy, bezu černého, listy břízy, ostružiníku maliníku, větvičky smrků a maliny.
Krom Fauna jsme tento zvláštní čaj okusili všichni a můžeme jen doufat, že nám pomůže se dobře vyrovnat s nelehkým přechodem do reálného světa.
