Historie

„Všechno začalo na jaře 1989, kdy jsme s kamarádem Bobrem začali plánovat náš první brontosauří tábor. Bylo mi právě 18 let, těsně před maturitou, a přesto, že jsem na gymplu býval stydlivý, zakomplexovaný hošík, tak jsem již hrozně dlouho snil o chvíli, kdy udělám svoji první brontosauří akci. Protože měl Bobr relativně více zkušeností, tak tábor vedl jako hlavní vedoucí on. Už tam jsme se ale moc neshodli, takže další akce jsem se snažil vést sám.“

Toník: Devět let života (68. Informačník, leden 1998)

Tonda Tomek se postavil do čela nové skupiny lidiček, kteří přijeli na první tábor a poté i na stále častěji pořádané pracovní víkendovky, vandry, countrybály… Byla to léta „brontosauří bandy“, léta strávená pomáháním v Dukovanech, Jaroměřicích nad Rokytnou, Uherčicích, Myslibořicích, na Mohelenské hadcové stepi…, bandy s obyčejným názvem „Moravské Budějovice“, bandy jezdící sice pod hlavičkou Brontosaura, ale provázané mnohem více hlubokým přátelstvím a společnými zážitky než členstvím v Hnutí. A tato pouta utvrzoval i časopis Informačník – měsíčník, jehož nulté číslo vyšlo už v říjnu 1991!

Malá velká změna přišla s počátkem roku 1994. Z oné „staré bandy“ se stal základní článek HB Zvonek Moravské Budějovice – Třebíč.

„Nastala však chvíle, kdy jsme stáli před rozhodnutím, zda si tento svůj svět necháme jen pro sebe, nebo se budeme snažit dělat co nejvíce i pro ostatní. Rozhodli jsme se jít tou obtížnější, ale krásnější druhou cestou. Z bandy kamarádů se stala organizace, z občasných víkendovek desítky akcí…“
„Zvonek má za sebou prvních pár měsíců a řeknu vám, má se čile k světu. Pomalinku krystalizuje obraz těch, kdo jsou schopni a ochotni něco dělat a na které je spoleh, a naopak jako vždy je spousta těch, kteří by jako jo, ale… nebo zase lidi, kteří dřív aktivně jezdili, najednou úplně zmizeli. Je to všechno normální vývoj, se kterým jsem se za ta léta smířil, ale úplně putna mi to nikdy nebude.“

Toník (29. Informačník – červen 1994)

Současně se nám podařilo získat i sídlo v Třebíči – Ekocentrum, které sloužilo až do roku 1997 jako zázemí pro činnost pro mládež v Třebíči, půjčovna videokazet a knih o ekologii a ekovýchově apod.

„…náš Zvonek pomalinku získává svoje jméno na našem okrese i v celém Hnutí Brontosaurus. Chceme dělat spoustu věcí, pro ostatní lidi a samozřejmě pro všechny naše členy. Ale i od vás to něco vyžaduje, nejen přijímat, ale snažit se i něco dát. Pomáhat na našich akcích, či sám něco vymyslet a zorganizovat.“

Toník(Výroční zpráva 1994)

Rok 1994 byl ale výjimečný i dalšími událostmi. Byla nám svěřena péče o dvě chráněná území na Třebíčsku – Zákopy u Opatova a Čáslavice, kde se tábory a pracovní akce konají dodnes. Tou druhou událostí, dokonce celobrontosauřího charakteru, byly vůbec první Brontosauří olympijské hry. Přestože se jich tehdy vedle pořádajícího Zvonku zúčastnili už jen Čuty-Nora, souboj o zlaté trenky postupně nabyl na proslulosti a stal se příležitostí k setkávání (a utkávání) mnoha článků z celé ČR.

„O tom, že Zvonek opět získal zlaté trenky, zřejmě už všichni víte. Jsou však věci kolem olympiády, o kterých nemají tušení ani mnozí její přímí účastníci.aufblasbarer wasserpark

Úspěšně již proběhlo 5 ročníků a od roku 1995 je olympiáda největší brontosauří akcí roku. Zvonku přináší slávu nejen díky zlatým trenkám, ale zejména díky její organizaci. Vše samozřejmě znamená obrovské množství práce a tudíž i problémů. Ve srovnání s podobnými akcemi jinde je však až s podivem, že odjíždějí spokojeni nejen účastníci, ale ve velké míře i organizátoři. Je to asi další specifikum zvonkovské soudržnosti, ale ani na poslední chvíli chystané věci ve velkém počtu organizátorů, kdy ne vždy je jasné, kdo má co na starost, nás nedokáží rozhádat.“

Toník: Nejen zlaté trenky (73. Informačník, červen 1998)

A v neposlední řadě pak téhož roku do Zvonku přibyli i nejmenší členové – Brďata z oddílu BRĎO Přeslička.

„Náš oddíl BrĎO Přeslička – Prostějov byl sice založen již v dubnu 1993, ale to se ještě nejmenoval Přeslička a kromě toho jsme měli jen asi pět členů. A tak jsme na jaře 1994 udělaly pořádný nábor a rozjely jsme to… Takže pokud vás práce nebo škola nenaplňije, poradila bych vám: založte si BrĎO! Ovšem musíte se řídit tímto receptem: 5 kg trpělivosti, 3 kg lásky k dětem, 0,5 kg autority, 10 kg nenávisti k výchově konzumního způsobu života, 1 horu střelených nápadů. Toto vše smícháte dohromady, přihlásíte se u Toníka, který vám na to dá prachy, popřípadě v Rezekvítku a u ČSOP, a nakonec všechno posypte láskyplným vztahem k přírodě…“

Myška (33. Informačník)

Ve druhé polovině devadesátých let Zvonek vyrostl – co do šířky i činorodosti. Počet členů překračoval číslo 70 a počet pořádaných akcí číslo 30 (z toho 4 tábory). K širokému spektru akcí se připojilo i pořádání kurzů pro středoškoláky (GO! pro první ročníky středních škol, turistické kurzy pro třeťáky…)

„Nastává večer, účastníci už byli nedočkaví a my jsme věděli, že už se nám je podařilo dostat do úplně jiné atmosféry, že už jsou to úplně jiní lidé než ti, kteří přijeli (v tomhle věku je s nimi velice těžká práce), vypsali si skvělé směnky, a dokonce se někteří navlékli i do šílených kostýmů, které jsme jim vnutili. Bleskově jsme se převlékli, nagelovali vlasy, vlítli mezi ně, způsobili svým zjevem šílený poprask a běželi do kasína, abychom tam byli chvíli před nimi. Už dávno bychom měli mít právo na odpočinek, ale my jsme rozjížděli Las Vegas. Běželi jsme a křičeli do noci, že to je ono a že pro tyhle okamžiky stojí za to žít.“

Toník(64. Informačník, září 1999)

Pravidelným útočištěm se nám v té době rovněž stal zámek ve Vranově nad Dyjí.

V těchto chvílích rozkvětu musel Zvonek přestát nelehkou životní zkoušku. Většina lidí, na jejichž bedrech ležela činnost Ekocentra, odešla z Třebíče a Moravských Budějovic na vysoké školy nebo do práce… Samo Hnutí Brontosaurus se vzhledem k narostlým problémům ocitlo na pokraji zhroucení. Quo vadis, Zvonek?

„…všem, kteří mají chuť být u toho, kdy se bude rozhodovat, jak dál. Pokud jste četli prázdninový Informačník, tak už tušíte, co nás čeká, pokud ne, tak to bude možná trošku šok. Mění se spousta zásadních věcí a my se k nim musíme nějak postavit…“

Toník

Černé předpovědi se nesplnily. Hnutí uchopili do svých rukou lidé, jimž nebyl lhostejný osud nádherné třiadvacetileté myšlenky. A Zvonek? Přesunul své sídlo do Brna, kde se naše činnost dál velmi intenzivně rozvíjela a stále rozvíjí. Protože mnozí ze Zvonku začali působit v rámci celého Hnutí (Tonda Tomek se stal dokonce Velkým Brontem), bylo najednou potřeba „vychovat si“ nové organizátory. Mimo jiné z tohoto důvodu vznikla v hlavách nejstarších a nejzkušenějších idea prázdninového brontosauřího organizátorského kurzu – Bahno a hvězdy. První se uskutečnil v srpnu 1998 v Sektoru 37 H ČR a do roku 2002 jím prošlo kolem 90 účastníků, a to nejen z Hnutí Brontosaurus, ale i z ČSOP, Skautu, Hnutí GO!, Pionýra aj.

„Začali jsme v neděli, když srpen měl premiéru. A oči jsme si raději zavázali, aby ostatním smyslům neuniklo nic. Hvězdy zpívaly, měsíc hubnul a my se pozastavili u ukazatele lesního rozcestí Bahno nebo hvězdy? Pořád lepší nechat si snít o hvězdách než o bahně, a tudíž jsme se vydali do Bahna, abychom o hvězdách mohli si snít. A následovalo nádherných čtrnáct dní prožitých v příjemném prostředí sektorových rozměrů, měřítek a času, ve snaze vedoucích o to nejlepší, co nám daná situace mohla nabídnout. Dopolední programy, diskuze, káva, drobničky, úsměv. Odpolední pohyb. Sobotonedělní Jevišovice a naše improvizované divadlo.“

Jůlie (64. Informačník, září 1999)

Od roku 2000 ubylo „starých kusů“ a akcí, ale zato přibylo ryze zvonkovských svateb a nově narozených malých členů, kteří s námi nadšeně absolvují i drsné víkendovky a pracovní akce!

V souvislosti s výše uvedeným se vynořila potřeba nového typu akcí, a tak vznikl Klub maminek, kde se od roku 2004 každý týden setkávaly maminky s malými Zvonečky. A v roce 2006 proběhl první týdenní tábor, kam jely celé rodiny, aby naplnily představu „aktivní dovolené pro aktivní rodiče s aktivními dětmi“. Využívali jsme různá místa Českomoravské vrchoviny,  až jsme zakotvili na Luckém vrchu nedaleko Poličky. Od roku 2013 tam probíhají dokonce 2 tábory za sebou.

Díky aktivitě mladších (bezdětných) členů však stále pokračují tradiční akce pro mládež – víkendovky na Vranově a tábory na Třebíčsku. V době, kdy se na většině chráněných územích ani na hradech pracovat nedá, jsme si pak našli další zábavu – od roku 2009 se pravidelně scházíme u deskových her.

Průběžně se objevují nová zajímavá místa, kde je naše práce vítaná, například od roku 2015 jezdíme do pohraničí pracovat pro NP Podyjí.

A co dál? Naši „nejmenší“ vyrostli a rozhodli se Zvonek neopustit, ba co víc – začínají sami organizovat akce pro ostatní! Držíme jim palce, ať jim to vydrží 🙂

Proč to všechno vlastně děláme? Má to smysl?

„Rozdávat si navzájem radost. To je důvod, proč to děláme. A pokud se přitom ještě udělá něco pro přírodu, buď práce, nebo jen nová myšlenka pro ostatní, kteří ji budou šířit dál, tak to má ještě větší smysl.“

Toník