Zvonek

Zase po roce pro vás máme neodolatelnou nabídku na pár dní strávených dřinou pod žhnoucím sluncem s dotěrným hmyzem a více či méně dotěrnými spolupracovníky.

Máš chuť se trochu zapotit, pomoci přírodě, jednomu malému človíčkovi a jeho květině?
Pojeď s námi do srdce Vysočiny, na louky uprostřed lesů!
Užiješ si spoustu legrace, odvezeš si jedinečné zážitky a skvělý pocit z dobře odvedené práce!
Můžeš se těšit na ticho, hvězdnou oblohu, činnosti hravé i tvořivé, smysluplnou práci i klidný odpočinek.
A odpovědi? No, co se projednou místo rady starších dospělých zeptat někoho docela maličkého…?

Základní informace:
Kdy: 7. – 19. 7. 2019
Kde: PR Opatovské zákopy, nedaleko obce Opatov (okres Třebíč)
Na mapě přímo tady: https://mapy.cz/s/2tpGw
Pro koho: od 15 let do 30 let

Chci se přihlásit!
Přihlášku najdeš na adrese forms.gle/1XJwVmTG2ije8Zrs5.

Případně nám napiš na malyprinc.opatov@gmail.com, nebo volej – kontaktní osoba: Adam Hrouda, tel. 721 999 334.
Akci najdeš i na Facebooku: https://www.facebook.com/events/301840873844358/

Pořadatel
Tábor pořádá Základní článek Hnutí Brontosaurus Zvonek.
Web: zvonek.brontosaurus.cz
FB: www.facebook.com/Zvonek-107282549446927/
O celém Hnutí Brontosaurus si můžeš něco přečíst na www.brontosaurus.cz.

Organozátoři, aneb na koho se můžeš určitě těšit 🙂
Tábory na louce u Opatovských zákopů mají již velmi dlouhou historii. My jsme mladý organizátorský tým, který staví na tradici zdejších táborů a zároveň do něj vnese něco svého a zbrusu nového. 🙂

Co vás čeká:
Akce je pracovní – každý den vstáváme brzo ráno a vyrážíme na louky. Budeme kosit (klasickou kosou – nebojte, vše vás naučíme 😉 ), hrabat a odnášet seno z podmáčených rašelinných luk v Přírodní rezervaci Opatovské zákopy.
Je to místo s bohatou druhovou skladbou, rostou tu například masožravé rosnatky, poloparazitické všivce, suchopýry, některé druhy orchidejí a některé vzácnější druhy rašelinných mechů.
– Odpoledne potom trávíme v táboře a jeho okolí, hrajeme hry, vyrábíme, zpíváme nebo jen odpočíváme.
– Spíme ve velkém vojenském stanu nebo podle chuti pod širým nebem.
– Vaření jídel všeho druhu umožňují dokonalá kamna zvaná Karolína.
– Vodu na pití si vozíme ze studny na druhém konci louky, užitková voda se najde v potoce hned u tábora, blízko je také rybník vhodný ke koupání.

Co by tě ještě o táboře mohlo zajímat,
aneb otázky a odpovědi:

Kosit louky? Proč? K čemu je to dobré?
To je určitě velmi dobrá otázka! Scrolluj dolů a dozvíš se víc. 🙂
Na táboře se kosí louky, musím umět pracovat s kosou?
Určitě nemusíš. Většina účastníků drží na táboře kosu poprvé v ruce, a tak probíhá krátké zaškolení, a pak se všichni společně učíme kosit.
Kde budeme spát?
Budeme spát v novém velkém vojenském stanu – na paletách, matracích, karimatkách a ve spacácích. Samozřejmě je také možné spát venku pod hvězdnou oblohou.
Tábor je na louce obklopené lesy – Kde se tam můžu umýt? Bude tam elektřina?
V okolí tábora jsou dva rybníky, v lese je chladný potůček, a za kuchyňkou si postavíme sprchu na ruční pohon, do které je možnost si i ohřát vodu z potoka. Elektřinu ani wifi tu nemáme. 🙂
Co budeme jíst?
V tábořišti je dřevěná kuchyňka s kamny, na kterých bude služba každý den připravovat jídlo.
Mám nějaké potravinové omezení či speciální požadavek, je to problém?
Problém to určitě není, jen je potřeba dát nám to předem vědět, a my se pokusíme ti co nejvíce vyjít vstříc.
Co když budu mít zdravotní problémy?
V tábořišti bude lékárna s dostatkem různých léčebných prostředků, a pro případ nouze také auto a blízká pohotovost.
Budu mít nějaký čas pro sebe? Kolik času strávíme prací?
Denně se budeme práci věnovat asi 5 hodin. Ne všechny dny však budou pracovní. Odpoledne bude program – různé hry a aktivity, čas pro sebe mezi nimi však taky najdeš. .)
Jaktože za tábor platím jen 400 Kč?
Tábor je dotovaný, výdaje tábora tedy pokryjí z velké části dotace. Proto se neboj, že bychom tě nechali třeba hladovět, jídla i všeho ostatního bude dostatek. 🙂

Máš-li ještě jakékoli další otázky, pak určitě neváhej nám napsat a ptát se – malyprinc.opatov@gmail.com.

Přírodní rezervace Opatovské zákopy:
Kosit louky? Proč? K čemu je to dobré?

 O lokalitě
Přírodní rezervace Opatovské Zákopy se nachází poblíž vesnice Opatov, v okrese Třebíč. Je jedním z posledních existujících komplexů pravidelně kosených zrašeliněných luk ve zdejším regionu (Jihlavsko). Současně je krajinářsky a esteticky hodnotným územím s ohroženými druhy rostlin.
Přírodní rezervace zde byla vyhlášena v roce 1988 za účelem zachování této hodnotné lokality hostící vzácnější druhy rostlin a živočichů.
Rezervace se skládá ze dvou samostatných lučních území oddělených lesem, její celková rozloha je 15,42 ha. My však budeme kosit jen část z nich.

Chráněná území ČR, Jihlavsko, http://www.ochranaprirody.cz/res/archive/283/035031.pdf?seek=1241104650 (strany 292 a 316)

V minulosti zde proběhly pokusy o hospodářské využití. Byly zde vytvořeny meliorace – pomocí potrubí z pálené hlíny se odváděla voda pryč. Tím se lokalita z části vysoušela a sloužila nějakou dobu jako pastvina. Meliorace však postupně přestala být udržována, časem se zanesla a přestala fungovat. Voda se na louky vrátila, a tím byla lokalita zachována v podobě, jakou má dnes.
Ve středověku byla lokalita prý také využívána pro dolování a rýžování zlata.

Význam lokality
Podmáčené louky jsou domovem řady ohrožených a chráněných druhů rostlin. Najdete tu například masožravou rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), parazitický všivec lesní (Pedicularis sylvatica), orchidej prstnatec májový (Dactilorhyza majalis) nebo vrbu rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia).
Na vlhčích částech louky rostou rašelinné mechy – jednak různé druhy rašeliníků (Sphagnum sp.), ale i jiné mechy, ze kterých za zmínku určitě stojí ohrožený Calliergon giganteum.
Po odstranění biomasy se místy objevuje i pozoruhodná houba původem z Austrálie – květnatec archerův (Clathrus archeri). Květnatec je nepůvodním druhem a není v záměru ochrany.
Opatovské zákopy jsou také domovem některých živočichů. Můžete tu potkat ještěrku živorodou, mravence rašelinného nebo některé vzácnější druhy motýlů a vážek.

 

Co tu děláme a proč to děláme

Každý rok v červenci se louky kosí. Kosí se ručně, kvůli svému podmáčení totiž nejsou přístupné pro techniku.

Každoroční kosení je nástroj k tomu, jak lokalitu nadále udržet v nynější podobě. Pro některé vzácné druhy, které zde rostou, je toto kosení jedinou šancí, jak se na lokalitě udržet. Bez těchto zásahů by se nedokázaly prosadit. Vytlačily by je konkurenčně silnější druhy, především trávy a ostřice. Později by se zde pravděpodobně uchytily i náletové dřeviny a louky by se postupně přeměnily v les.

Poté, co jsou louky posečeny a shrabány, odnášíme biomasu – seno- z luk pryč k lesní cestě, odkud si ji odváží zemědělské družstvo pro zvířata.

Kromě letního kosení pracujeme na lokalitě i na podzim, mimo vegetační období. Pravidelně provádíme prořezávky náletových dřevin, především vrb a olší, což zabraňuje rozrůstání lesa do plochy louky a zástinu světlomilných druhů.

ZČ HB Zvonek pracuje na této lokalitě už od roku 1993.

Jak vypadaly dřívější tábory na Opatově:

2018 – Pokosme to! Místo činu: Opatov – fotky, kronika

2017 – Vikingové: Výprava na bájný Engmyr – fotky, kronika
2016 – Expedice za sedmero hor a řek – fotky, kronika
2015 – Prázdný tábor na Opatově – fotky, kronika
2014 – Tajemství Ryhopského hvozdu
– fotky, kronika část I.; kronika část II.; kronika část III.

 

Autor: Martin Vavrinec
Datum akce: 12. – 14. 10. 2018

V piatok podvečer sa postupne zišli vedúci a účastníci našej tohtoročnej potáborovky pod oranžovo svietiacimi hodinami kostolnej veže v jednom z mnohých Opatovov.
Onedlho sa začala úvodná hra, ktorej cieľom bolo vo dvojiciach a neskôr aj v trojiciach použitím rôznych vylosovaných častí tiel preniesť ruličku toaletného papiera tam a späť po chodbe miestnej školy, v ktorej sme boli ubytovaní. Na ukazovákoch sa prenášalo dobre, ale kombinácie, ako čelo jedného a koleno druhého člena tímu, nám dali zabrať.

Všetci pri tom poriadne vyhladli, čo bolo dôležité, pretože nasledovala tradičná degustácia dobrôt, ktoré sme mali vytvoriť a doniesť. Keďže prišlo pomerne veľa účastníkov, bolo aj veľa jedla. Každá poživeň niesla aj originálny názov. Napríklad iBrownie, Erár, Asijské ponožky nebo Pravá domácí tatarka. Všetko bolo výborné, a tak nebolo jednoduché hlasovať za prvé tri najlepšie pokrmy, no napokon hlasovanie zdarne prebehlo a autor víťaznej mňamky bol odmenený.

Potom prišli bankári a z nás sa stali stavbári, ktorí si u nich vymieňali symbolickú menu za stavebný materiál. Jednotlivé symboly boli nakreslené na ruličkách od toaleťáku a bolo treba ich zháňať poschovávané všelikde po Opatove a dávať pri tom pozor na policajtov, ktorí ich pri dostihnutí odoberali, pokiaľ pre nich páchateľ nemal úplatok. Všetci príjemne unavení z honby za stavebným materiálom sme rýchlo zaspali a aj parkety v telocvični nám v tej chvíli prišli ako pohodlná posteľ.

Ranný budíček bol tentokrát len reprodukovaný z mobilu, lebo trieda s klavírom žiaľ bola zamknutá. Vstali sme, naraňajkovali sme sa výdatne z toho, čo ostalo z večernej ochutnávacej hostiny a pobrali sme sa na slnkom zaliate lúky, ktoré sme v lete pokosili, orezávať vŕby.

 

Práca nám šla od ruky a po klasickom zvolaní „Balík!“ sme sa presunuli na táborisko, kde sme si opiekli špekáčiky a syr. Odtiaľ sme sa vrátili do školy a nasledoval odpočinok po práci. Niektorí spali, iní si čítali.
Keď už všetci nabrali nové sily, mohli sa stavbári pustiť do práce, materiálu mali k dispozícii dokonca viac, ako čo dostali v banke večer predtým. Tri stavebné firmy mali splniť rovnakú zákazku. Postaviť vysokú a pevnú vežu za pocitový časový limit. Z papierových ruličiek sa tentokrát stal stavebný materiál, spolu so špajľami a lepiacou páskou. Výška veží bola odmeraná motúzikom a nosnosť bola testovaná na trikrát, najprv malým jabĺčkom, potom jablkom a napokon obrovským jablčiskom. Zaujímavé bolo pozorovať originalitu konštrukčných riešení jednotlivých stavieb, každá stavebná firma mala skrátka svoj jedinečný stavebný postup.

 

Po večeri sa zdalo, že bude premietanie fotiek z tábora, ale začal sa premietať dramatický úvod k šifrovacej hre zasedenej do nočného Opatova. Úlohou bolo zbieraním a dešifrovaním rôznych indícií zistiť počítačový kód k nájdeniu chlapca menom Simon a nájsť ho skôr ako ostatné skupiny.

Dve skupiny boli veľmi vyrovnané a víťazstvo rozhodlo trošku rýchlejšie dobehnutie jednej z nich na miesto chlapcovej skrýše. Po tejto hre sa premietačka zhostila svojej očakávanej úlohy a postupne sme si pozreli mnoho krásnych fotiek z tábora od troch rôznych účastníkov.

V nedeľu po raňajkách bolo treba ešte upratať po sebe školu a kľúč od nej odovzdať naspäť miestnym.

Za celú veľmi vydarenú potáborovku patrí veľká vďaka organizátorom Peti, Mari, Adamovi a Jirkovi. Taktiež vedeniu opatovskej školy, za poskytnutie ubytovania a babičke z Předína, u ktorej je odložené náradie na prácu na lúkach.

Autor: Petra Bartošková
Datum akce: 29. 4. – 2. 5. 2018 (Velikonoce)

Za lesy hlubokými a kopci oblými se rozkládá půvabná česká kotlina. Kromě obyvatel počestných a pracovitých tu ale bydlí také loupežníci… Velikonoce roku 2018 se nesly ve jméně loupežnického synka Lotranda, a taky trojnásobné oslavy kulatých narozenin. Co na tom, že kulatá jubilea nastala už v roce minulém, oslavit se to musí! Gáza, Laďka a Jíťa dosáhli společně důchodcovského věku 90 let. Přesto (a nebo právě proto) se program nesl v duchu zábavných her, aktivního pohybu a samozřejmě práce pro NP Podyjí.

Na místo jsme se začali sjíždět už od čtvrtka (nejvěrnější a nejvytrvalejší z nás 😊) a v pátek to vypuklo naplno. Program se nesl v duchu loupežnickém, plnili jsme roztodivné úkoly fyzické i intelektuální zdatnosti. Být loupežníkem totiž není jen tak. Navíc loupežníkem o Velikonocích. Takže nás samozřejmě čekaly úkoly, u nichž plato vajíček bylo nezbytnou rekvizitou, jakož i každoroční soutěž o duhovou kuličku (tu vyhrál Jura). Za zmínku rozhodně stojí promyšlené dary, zejména specializované číslo časopisu ABC s ústředním hrdinou Jirkou Gazárkem. Nejedna slza se zaleskla v oku obdarovaného.

V sobotu i v neděli jsme vykonali záslužnou práci pro návštěvnické centrum v Čížově, to aby si nás pozvali i příští rok. Všichni už se totiž těšíme.

Milí Zvonci,
v neděli 22. 4. 2018 ve 13:30 se bude konat zasedání Rady Zvonku. Zasedání proběhne u jednoho z radních doma v centru Brna. Pokud chcete být u toho, napište prosím Radě email (rada-zvonek@googlegroups.com). My vám pošleme přesnou adresu a budeme s Vámi počítat.
Těší se na Vás Vaše Rada 🙂

Autoři: Verča Mikolášková, Šimon Rýpar

Datum akce: 23. – 25. 2. 2018

Šimon
Jelikož se Valná hromada měla odehrávat až v sobotu odpoledne, v pátek na večer se sešlo jen pár jedinců kteří si řekli že jeden den na hry je prostě málo.
Po těžkém nákupu a lehké večeři začalo herní klání. Večer se vystřídaly hry strategické (Terra Mystica) i různé karetní ( Dixit, Bang či dosti povedenou novou hru Opráski). Hrálo se dlouho do noci a vstávalo se o to později.

Verča
V sobotu ráno většina z nás ještě vyspávala herní horečku, ale našli se i jedinci (zejména děti a násilím vzbuzení rodiče), kteří se už čile pouštěli do kreslení, hraní a sledování olympiády v televizi. Mezitím přibývali další účastníci, kteří se vzorně zapisovali na prezenční listinu.

Celé dopoledne se neslo v odpočinkovém a povídacím duchu. Na oběd byla hrachová polévka a pečená kuřátka s rýží, nechyběla ani zelenina (mňam).
Po poledním klidu jsme se již tradičně vrhli na povinnosti, které se tak na valné hromadě dělají, například jsme se (velmi) hromadně vyfotili, hlasovali o všem možném (samozřejmě nadpoloviční většinou), pochválili se a volili novou radu Zvonku. Při této příležitosti jsme měli čest slyšet motivační projev zakladatele Zvonku Tondy Tomka, který nás velmi povzbudil. Do rady se s úspěchem probojovali:
Zora Bedla Rýparová, Jiří Švec, Petra Vavrincová, Věra Nováková, Adam Hrouda, Radka Cieslarová a Šimon Rýpar, takže myslím, že nás čeká budoucnost nabitá mladistvou energií.

Po náročném rokování následovalo promítání fotek (ta s pracujícím Adamem je určitě photoshop) a volná zábava. Někteří se šli projít ven, jiní něco pojedli, ale stejně se většina z nás vrátila k deskovkám a kartám.
Já jsem se sice vypařila už okolo jedenácté, ale i tak jsem si to moc užila. Nejvíc mě dostala úvodní věta tety Dandy, kterou se chtěla dozvědět novinky o našem malém pejskovi:
„Tak co ten váš strhávač jelenů?“

Takže dík,
Verča Mik.

Šimon
Toho dne se hrály především hry stejné jako den předchozí plus Ligreto a jiné postřehovky, což ocenily zejména děti white bouncy castle. Mezitím se u Bangu podařilo pár lidem vytočit Radima s jejich taktikou- netaktikou (tolik jsem se u hry nenasmál ani nepamatuju). Když se po půlnoci začali rozcházet ti co jeli domů, hrálo se stále do podobné hodiny jako minulou noc. Vstávat se bohužel muselo dřív.

V neděli hrály hry jen ty největší ranní ptáčata (děti) ale ne na dlouho. Muselo se uklízet. Kupodivu bylo uklizeno vcelku rychle, stačilo si jen říct: ahoj tak zas co nejdřív na viděnou a jet domů.

Byla to skvělá Valná. Sice jsme nešli ven, ale tolik her za sebou si člověk nezahraje za celý rok.
Šimon Rýpar (toho času poprvé zvolen do Rady 😀 )

Fotky z Valné si můžete prohlédnout na našem Facebooku: https://www.facebook.com/pg/Zvonek-107282549446927/photos/?tab=album&album_id=837650226410152.

Datum: 14. – 17. 8. 2017

Bylo nebylo, jednoho letního dne se v kraji krásných vysočinských kopců, lesů a luk začala pozvolna shlukovat skupinka lidí. Nebyli to ledajací lidé! Říkali si Čilí svetři. Jejich odvěkým nepřítelem byla ospalost a vlezlý večerní chlad.

Ale opravdu tomu tak bylo?

“Ahój!” rozlehlo se Vírem. A skupina šesti dobrodruhů obtěžkaná lecjakými batožinami se pomalu vydala složit svá zavazadla v domě, kde jistě už odedávna žijí skřítci a v okolní zahradě švitoří ptáci a skotačí víly.

Druhého dne ráno nás vzbudily milé písně linoucí se z reproduktorů. Vylezli jsme z postelí a čile vyběhli na rozcvičku. Rozcvička nebyla ledajaká, byl to “Pozdrav Slunci jak ho neznáte”:)

Když už jsme byli všichni dostatečně a prokazatelně čilí, popadli jsme košíky a vydali se na obhlídku okolí s nadějí, že třeba i najdeme nějakou tu houbu. Cestou jsme se rozdělili na tři skupinky, už Saturnin přece věděl, že takto se houby hledají nejlépe. Když se ovšem všechny skupinky znovu sešly, neměli jsme v košících dohromady houbu ani jednu… Tak jsme se vykašlali na houby a jen tak brouzdali krajinou, rozkvetlými letními loukami.

Odpoledne byla na programu umělecká vsuvka. Dostali jsme papíry a barvy a jali se jimi zachytit naaranžované zátiší. Naše výsledná díla byla rozmanitá a pestrá. 🙂

Přiblížil se večer a s ním čas na večeři. Hlavní šéfkuchařka Thea se vyznamenala svými grilovanými dobrotami, až jsme se všichni nacpali k prasknutí. 🙂

Když už nám aspoň trochu vytrávilo, zahráli jsme si pár písní na kytaru a ukulele a po chvíli se pustili do další hry – ono totiž není vždy úplně jednoduché vycítit, co si myslí ostatní, proto je dobré si to čas od času prověřit. A myslím, že nám všem čtení myšlenek ostatních docela šlo. Večer jsme ještě chvíli pozorovali noční oblohu, padající hvězdy, a pak jsme šli spát.

Vprostřed noci nás však náhlý poplach posadil na posteli. Krev nám tuhla v žílách. Co se to děje?! “Honem honem! Rychle všichni vstávejte, tady teď není bezpečno!” zaznělo chodbou. Za chvíli jsme už všichni stáli venku přede dveřmi a plni napjatého očekávání hleděli do tmy. Tajemná postava nám sdělila, že tady teď opravdu není moudré setrvávat ani o chvíli déle a že se máme vydat na cestu. A že chudák Peťa ještě navíc oslepla! Šli jsme nocí a potkávali mnoho zapeklitých hádanek a logických šifer. Nad některými jsme po chvíli vyzráli, jiné nám jasně ukázaly, že bystrost našim polospícím hlavám chybí… Když jsme ale dali hlavy dohromady, přišli jsme nakonec na všechno. Tak jsme se dostali zpět a mohli jít, teď už v bezpečí, znovu sladce spát.

Následující ráno začalo mile, opět nás ze snů probrala laskavá píseň. Ovšem! Toto pozvolné procitání nemělo trvat dlouho… “Rychle vstávejte! Thea se ztratila! Co budeme dělat?!” Zoufalý výkřik doprovázený znělkou z Hvězdných válek nás všechny opět posadil na posteli.

Mari nešťastně pobíhající po chodbě nás nabádala k okamžité akci. Když jsme seznali, že tu Thea skutečně není, že tu po ní zůstala jen nachystaná snídaně, snědli jsme snídani a vyrazili jsme zatoulanou nešťastnici hledat. Kudy se vydat nám radily v krajině rozeseté růžové fáborky. Prošli jsme přes řeku a lesem vzhůru, až jsme narazili na zříceninu hradu Pyšolec. Tam na nás čekala první zpráva od ztracené:

Dobré jitro!
odebrala jsem se ku sběru hub (jakožto prováděli i naši předkové), avšak jsem hlava -děravá- a namísto mapy jsem vzala naše poslední jídlo… Bez mapy jsem ovšem zcela ztracena. Ale nemohu setrvat na jednom místě, neboť lesy se tu hemží…
Tak zdar a sílu! Vydávám se vstříc zvedajícím se kopcům. S nadějí, že mě snad někdo vyšel hledat… P.S.:Pokrm lahodný jest ukryt ve stínu historie.
Zdar a servus, T.

Jali jsme se tedy hledat onen pokrm lahodný. Po chvíli jsme našli uzlíček plný dobrot ukrytý ve staré hradní zdi. Trochu jsme se posilnili a vyrazili dál – vstříc zvedajícím se kopcům. Zřícenina ukrývala i ledajaké jiné poklady, na cestě jsme objevili několik malých a nenápadných kamínků – českých granátů. Měli jsme tedy jistotu, že i kdyby Thea náhodou opravdu padla do spárů lupičů, máme ji čím vykoupit. 🙂

Vydali jsme se dál. Na cestě na nás čekaly další zprávy a úkoly typu: jděte všichni kus cesty pozpátku, jednoho z vás až k lesu neste, napište oslavnou báseň o vesnici, do které právě přicházíte… Na cestě nás kromě zpráv čekaly i různé občerstvovací stanice. Kromě svačinky ve formě perníčků jsme za jedním košatým stromem našli i nemalou nádobu plnou ostružin. Mňam! Naše rozhodnutí, donést nádobu do cíle cesty stále stejně plnou, bylo velké sebezapření. Nicméně se nám to více méně podařilo – co jsme cestou snědli, to jsme taky poctivě znovu natrhali a do nádoby doplnili. Růžové fáborky nás vedli přes zříceninu hradu Zubštejn, kolem kapličky v Pivonicích až zpět do Víru. Kolem Vírského mlýnku – parádního stroje plného všelijakých hejblátek a rozmanitých postaviček- jsme se vrátili až na začátek naší cesty.

A tam na nás s obědem čekala zatoulaná Thea!

Z ostružin, které jsme během dne zvládli nesníst, jsme večer vytvořili úchvatný skvost – ostružinový nepečený dort s pohankou, kokosem, sušenkami a datlovou pastou. 🙂 Mňam!

Jídlo. To byla celkově neopomenutelná část celé akce! Během odpoledního hraní deskových her jsme se například namísto chipsů krmili luštěninovými klíčky. 🙂

A že i takový oběd se dá vytvořit opravdu nevšedním způsobem, o tom jsme se také sami přesvědčili. Všimli jste si někdy, kolik krásy se skrývá ve vaší kuchyni? Kolik barev, tvarů a struktur tam tiše čeká, ani nedutá? My ano!

S požitkem Amelie z Montmartru zanořit prsty do čočky, fazolek, do hrášku… Z nich nám pod rukami postupně vznikaly krásné ornamenty.

Výsledek byl libý oku. Chvíli jsme se jím kochali, ale protože každá krása je pomíjivá, mandalu jsme sesypali do hrnce a udělali si z ní oběd. 🙂

Na jeden večer jsme se přenesli v čase a ocitli jsme se v prostředí minulého režimu. V době, kdy si nemůžete být ničím a nikým zcela jisti. Ve dvou místnostech se tu odehrává příběh několika lidí – televizní hlasatelka Mária, její snoubenec František, jeho starší bratr Tomáš, nadaná umělkyně Heda a mladá studentka Elen. Každý z nich by rád dosáhl svých cílů a nikdy nevíte, komu můžete věřit a komu raději ne… Ve hře je postoj k režimu, peníze i křehké mezilidské vztahy.

A jak to všechno dopadlo? Za zmínku jistě stojí minimálně příběh Márie (Mari), která šla takříkajíc přes mrtvoly. V touze opustit zemi nečekaně zastřelila svého snoubence Františka (Adama) a sama emigrovala ze země.

A co dál? U ohně jsme si opekli špekáčky, vyzkoušeli jsme si lukostřelbu i hru na ukulele a také světelnou show s prskavkami od Silvestra. 🙂

Přiblížil se poslední večer a poslední přespání v krajině víl. Šli jsme spát s hlavou plnou zítřejšího odjezdu…

A ráno, za rozbřesku, zazněl -v posledních dnech již potřetí- Imperiální pochod!

Opět nebylo moudré setrvávat více na tomto místě… Se svázanýma očima či nohama jsme doklopýtali k místu, odkud nebylo cesty po souši. Muselo se jít vodou. Potokem.

Dočvachtali jsme ještě kus cesty a spatřili “chrám lesní moudrosti” s jeho strážkyní.

Postava chtěla slyšet heslo. Heslo?! Po krátkém přemítání bylo ale heslo jasné – znělo “Věřit a svinčit!” 🙂

S tímto heslem smíte vstoupit do chrámu a číst tamní střežené svitky. To ovšem není tak jednoduché… Na těch svitcích totiž není vůbec nic! Svitek odhalil své tajemství až po zahřátí plamenem svíčky. Najednou jsme mohli číst. Usednout a dumat nad otázkami…

• Čeho se nejvíc bojíš?
• Čeho si na sobě nejvíc ceníš?
• Jaký svůj sen bys chtěl v životě uskutečnit?
• Co by sis ze všeho nejvíce přál?

S malým amuletem v ruce jsme se vrátili zpět a šli si ještě na chvíli zdřímnout.

Po druhém procitnutí toho dne a po poslední snídani bylo načase se rozloučit. S mnohými zážitky a dojmy jsme se začali pomalu rozjíždět do míst bližších i vzdálenějších, do svých domovů.

Byly to krásné letní dny.

Děkuju!

Víc fotek zde: https://www.facebook.com/pg/Zvonek-107282549446927/photos/?tab=album&album_id=755520547956454

V sobotu 7. 4. 2018 se bude v rámci akce Ukliďme Česko konat tradiční jarní brigáda pro malé i velké v Želešicích u Brna. Uklízíme místa podél cest od odpadků, občas i nějakou větší černou skládku. Letos je hlavním cílem skládka na konci obce směrem na Hajany. Za odměnu si pak na farní zahradě opékáme dobroty nad ohněm.

Příležitost objevovat a pomáhat a nakonec se i dobře nabaštit 🙂 Sraz v 9 hodin u cukrárny u Kulaté v Želešicích. Pracovní rukavice s sebou, pytle a nářadí bude zajištěno, taktéž občerstvení.

Více informací na webu Ukliďme Česko: http://www.uklidmecesko.cz/event/16465/, s případnými dotazy se můžete obrátit na Bedlu (bedlicka@centrum.cz).

Už přemýšlíš, co podniknout o prázdninách?
Pojeď s námi kosit louky!
Pomůžeš jedinečné přírodě, užiješ si spoustu legrace, odvezeš si spoustu nezapomenutelných zážitků a především taky dobrý pocit z dobře odvedené práce! 🙂

Základní informace:
Kdy: 13. – 22. 7. 2018
Kde: PR Opatovské zákopy, nedaleko obce Opatov (okres Třebíč)
         na mapě přímo tady: https://mapy.cz/s/2tpGw
Věk účastníků: od 16 let do 99 let 😉
Cena: 0,-

Co tě čeká?

• Pár nevšedně prožitých letních dní s partou mladých lidí
• Brzké vstávání do práce; všichni se budeme učit kosit trávu na podmáčených lukách, seno posléze shrabeme a odnosíme.
• Akce je především pracovní, určitě se však najde čas i na nějakou tu hru, koupání v nedalekém rybníce či pohodové večerní zpívání s kytarou u ohně. 🙂
• Spát se bude dle volby pod hvězdnou oblohou nebo ve společném velkém vojenském stanu.
• Sprcha na ruční pohon a vaření na nejdokonalejších kamnech zvaných Karolína

Pořadatel
Tábor pořádá Základní článek Hnutí Brontosaurus Zvonek.
Najdeš nás i na našem Facebooku: www.facebook.com/Zvonek-107282549446927/.
O celém Hnutí Brontosaurus si můžeš přečíst na této adrese: www.brontosaurus.cz.

 FB událost akce zde: https://www.facebook.com/events/215287502550918/

Chci se přihlásit!
To jsme rádi! 🙂
Přihlásit se můžeš přes formulář zde: https://goo.gl/forms/FPInJ7wAqH9kjNNa2
nebo na e-mailové adrese pokosmeto@seznam.cz.

 

Organozátoři
aneb na koho se můžeš určitě těšit 🙂

Adam                            Peťa                     Jirka                           Markéta                        Mari

 

Co by tě ještě o táboře mohlo zajímat, aneb otázky a odpovědi:

Kosit louky? Proč? K čemu je to dobré?
To je určitě velmi dobrá otázka! Scrolluj dolů a dozvíš se víc. 🙂

Na táboře se kosí louky, musím umět pracovat s kosou?
Určitě nemusíš. Většina účastníků drží na táboře kosu poprvé v ruce, a tak probíhá krátké zaškolení, a pak se všichni společně učíme kosit.
Kde budeme spát?
Budeme spát v novém velkém vojenském stanu – na paletách, matracích, karimatkách a ve spacácích. Samozřejmě je také možné spát venku pod hvězdnou oblohou.
Tábor je na louce obklopené lesy – Kde se tam můžu umýt? Bude tam elektřina?
V okolí tábora jsou dva rybníky, v lese je chladný potůček, a za kuchyňkou si postavíme luxusní sprchu na ruční pohon, do které je možnost si i ohřát vodu. Elektřinu ani wifi tu nemáme. 🙂
Co budeme jíst?
V tábořišti je dřevěná kuchyňka s kamny, na kterých bude služba každý den připravovat jídlo. Strava bude nevegetariánská a vydatná.
Mám nějaké potravinové omezení či speciální požadavek, je to problém?
Problém to určitě není, jen je potřeba dát nám to předem vědět, a my se pokusíme ti co nejvíce vyjít vstříc.
Co když budu mít zdravotní problémy?
V tábořišti bude lékárna s dostatkem různých léčebných prostředků, a pro případ nouze také auto a blízká pohotovost.
Budu mít nějaký čas pro sebe? Kolik času strávíme prací?
Denně se budeme práci věnovat asi 7 hodin. Času pro sebe budeš mít ale určitě dostatek, a nudy se taky rozhodně neboj! 😉

Máš-li ještě jakékoli další otázky, neváhej nám napsat a ptát se – pokosmeto@seznam.cz  

Přírodní rezervace Opatovské zákopy:

Kosit louky? Proč? K čemu je to dobré?

O lokalitě
Přírodní rezervace Opatovské Zákopy se nachází poblíž vesnice Opatov, v okrese Třebíč.
Je jedním z posledních existujících komplexů pravidelně kosených zrašeliněných luk ve zdejším regionu (Jihlavsko).
Současně je krajinářsky a esteticky hodnotným územím s ohroženými druhy rostlin.
Přírodní rezervace zde byla vyhlášena v roce 1988 za účelem zachování této hodnotné lokality hostící vzácnější druhy rostlin a živočichů.
Rezervace se skládá ze dvou samostatných lučních území oddělených lesem. Celková rozloha je 15,42 ha. My však budeme kosit jen část z nich.

Chráněná území ČR, Jihlavsko,  http://www.ochranaprirody.cz/res/archive/283/035031.pdf?seek=1241104650. (str. 292, 316)

V minulosti zde proběhly pokusy o hospodářské využití. Byly zde vytvořeny meliorace – pomocí potrubí z pálené hlíny se odváděla voda pryč. Tím se lokalita z části vysoušela a sloužila nějakou dobu jako pastvina. Meliorace však postupně přestala být udržována, časem se zanesla a přestala fungovat. Voda se na louky vrátila, a tím byla lokalita zachována v podobě, jakou má dnes.
Ve středověku byla lokalita také využívána pro dolování a rýžování zlata.

Význam lokality
Podmáčené louky jsou domovem řady ohrožených a chráněných druhů rostlin.
Najdete tu například masožravou rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), parazitický všivec lesní (Pedicularis sylvatica), orchidej prstnatec májový (Dactilorhyza majalis) nebo vrbu rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia).
Na vlhčích částech louky rostou rašelinné mechy – jednak různé druhy rašeliníků (Sphagnum sp.), ale i jiné mechy, ze kterých za zmínku určitě stojí ohrožený Calliergon giganteum.
Po odstranění biomasy se místy objevuje i pozoruhodná houba původem z Austrálie – květnatec archerův (Clathrus archeri). Květnatec je nepůvodním druhem a není v záměru ochrany.

Opatovské zákopy jsou také domovem některých živočichů. Můžete tu potkat ještěrku živorodou, mravence rašelinného nebo některé druhy motýlů a vážek.

Co tu děláme a proč to děláme
Každý rok v červenci se louky kosí. Kosí se ručně, kvůli svému podmáčení totiž nejsou přístupné pro techniku.
Každoroční kosení je nástroj k tomu, jak lokalitu nadále udržet v nynější podobě. Pro některé vzácné druhy, které zde rostou, je toto kosení jedinou šancí, jak se na lokalitě udržet. Bez těchto zásahů by se nedokázaly prosadit. Vytlačily by je konkurenčně silnější druhy, především trávy a ostřice. Později by se zde uchytily i náletové dřeviny a louky by se postupně přeměnily v les.
Poté, co jsou louky posečeny a shrabány, odnášíme biomasu – seno- z luk pryč k lesní cestě, odkud si ji odváží zemědělské družstvo jako podestýlku pro zvířata.

Kromě letního kosení pracujeme na lokalitě i na podzim, mimo vegetační období. Pravidelně provádíme prořezávky náletových dřevin, především vrb a olší, což zabraňuje rozrůstání lesa do plochy louky.

ZČ HB Zvonek pracuje na této lokalitě už od roku 1993.

Autor: Efka Magulová

Datum akce: 29. 12. 2017 – 1. 1. 2018

Letošní oslava Silvestra v Ptenském Dvorku byla oproti těm předchozím klidnější, a možná i proto se množství zničených věcí výrazně snížilo. Také množství lidí bylo o něco nižší, a hlavně konstantně proměnlivé –  jistá nejmenovaná královská rodina s příbuzenstvem odřekla svou účast těsně před začátkem letošní mega akce, Žanda odjížděla a přijížděla ve velmi nepravidelných intervalech, a i já jsem dorazila o den později.

Na množství dovezených nápojů a snězených kuřat to ale mělo pramalý vliv. A vlastně i na průběh samotné akce. Sice se letos neprohýbal strop pod skákající hordou lidí, ani nemáme na břiše vzpomínky na opakované ne vždy dobrovolné pupendo, nikdo z nás netančil na stole, pes nesežral alobal od kuřat a ani bazének na záchodě nedosahoval obvyklých rozměrů, ale jako každý rok se jedlo, pilo, hrály se deskovky, hodně se mluvilo o procházce, 4 hodiny se grilovala kuřata, která pak byla naprosto neobřadně během pár minut sežrána disco bouncy castle, se šampaňským v ruce se pak počkalo na Silvestrovskou půlnoc, kdy se sice neodpálily někde ztracené a dlouho hledané Římské svíce, zato se spálilo velké množství prskavek a Jura s Radimem zničili zábradlí (na způsob provedení se budete muset zeptat jich, protože podle mě jen seděli, a pak se najednou váleli oba na zemi). Přesto všechno se nám podařilo si houfně popřát šťastný nový rok a po shlédnutí všech ohňostrojů v okolí jsme ho šli oslavit další partičkou Bangu a jinými zajímavými, často nám úplně neznámými, deskovkami.

Na Nový rok proběhl tradiční úklid chaty, její předání Radimovým rodičům a hromadný odjezd na sváteční oběd. Další zátěžová zkouška Ošťádalovic chaty zase za rok 🙂