Pějme píseň dohola

Autor: Mireček Novák

Datum akce: 25. – 28. 3. 2016

Každý, kdo kdy myslel na nejvyšší metu v tradiční Velikonoční kuličkyjádě, musí bohužel počítat s tím, že vítěz píše dějiny a to bohužel ne pouze zápis z kuličkového turnaje, ale též zápis z celých brontosauřích Velikonoc.

A protože ONI vědí, že nemá smysl nechat v kuličkách vyhrát např. Pavla Krále, který do kroniky nikdy nic nenapsal (Bez urážky, Pavle, ale ber toto jako přímý nátlak na dopsání dřívějších článků do kroniky, které padly na tvou hlavu), tak, byť s roční pauzou, nechali ONI opět vyhrát mě.

Pátek 25. 3. 2016

Všichni pionýři se do Čížova sjeli z různých směrů různými dopravními prostředky relativně dle plánu (už na 14:00) a relativně i kompletní. Jen Žandino auto nabralo zpoždění už v Brně, když 3x obkroužili Moravské náměstí. Dnes už se nikdo nedoví, co tam bylo tak zábavného.

Hned při prvním nástupu pionýrů byla vyvěšena česká vlajka. Nastupovali jsme po oddílech, které byly 2 a jejichž obsazení bylo známo ještě před příjezdem. Při této příležitosti každý o sobě utrousil pár identifikačních informací. Představili se nám i naši táboroví vedoucí v čele s Bizonem (Jirka).

Následovala procházka do národního parku na vyhlídku z české strany na oficiálně nejmenší rakouské městečko Hardeg. Cestou tam i zpět nás napadali medvědi, klíšťata, pohraniční stráže a záplavy. Na vše jsme byli dopředu řádně proškoleni a každý se instrukcemi našich vedoucích řídil, takže jsme výlet ustáli beze ztrát.

Poučeni z loňských Velikonoc, nepodcenili jsme přípravu sobotního oběda, na kterém už od pátečního večera pracoval celý tábor: Pojato jako 1. celotáborová soutěž jsme oba oddíly i oddíl vedoucích uvařili každý svou verzi táborového guláše. Vyhodnocení ale muselo počkat až do soboty.

Řekl bych, že hřeb celého tábora přišel už v pátek večer při tradičním, v podstatě vědomostním, kvízu, který se tentokrát týkal životů slavných osobností: Jurij Gagarin (Jirka), bezejmenný strážce železné opony (Jura), Ernesto Che Guevara (Pavel), Jan Nedvěd (Pirát) a již zmiňovaný hřeb: duo Hana Zagorová, Petr Rezek (Laďka, Radim).

Upřímný kritik by asi napsal, že jejich famózní a originální choreografie songu „Duhová víla“ zcela vykompenzovala drobné chybky při zpěvu na playback.

Nejdříve jsme měli dle zevnějšku a dle nápovědních informací uhádnout o koho vůbec jde a pak jsme přímo od celebrit dostávali otázky z jejich slavných životů, jejich činů a úspěchů. No, ještě že tento zápis nepíše např. Pavel Král. Ten by určitě opomenul zmínit (a do historie tučným písmem vepsat), že s přehledem zvítězilo trio Mireček, Věra, Žanda.

Sobota 26. 3. 2016

Celé dopoledně a s přestávkou až do dvou hodin jsme poměr intenzivně pracovali pro správu národního parku Podyjí, za což jsme byli velmi pochváleni. Jednalo se o shromažďování zbytků po kácení (celkem dost větví a menších kmenů) z poměrně velké plochy. Nejednalo se o nijak zábavnou a tvůrčí práci, ale na rozdíl od tradiční práce ve Vranově, byl (tak jako loni) vidět výsledek a cítit smysluplnost práce. Ve Vranově bych onu smysluplnost viděl tak 50 na 50.

Vracíme se zpět ke guláši: Hlasování bylo napínavé a především odstup 1. a 2. místa minimální – vítězným gulášem se stal guláš 2. pionýrského oddílu. Velmi chutný byl i guláš 1. pionýrského oddílu.

No a Pirátův guláš … ehm … no … prostě nedopadl přesně podle Pirátových představ … ale většina se ho taky snědla 🙂

Pak se oficiálně soutěžilo v kuličkách, prakticky se ale jednalo o pétanque. Obě tyto hry vyžadují přesnost, jistou ruku a pevné nervy. Favorit své fanoušky nezklamal, a tak měli radost všichni, kdo vsadili na Mirečkovo vítězství.

Následovala klasická hra pionýrských táborů, Kradení vlajek. Nejsem si jistý, kdo to nakonec celkově vyhrál. 2. pionýrský oddíl to ale nebyl 🙁 Přitom jsme měli 100% nejlepší strategii… Asi se proti nám ostatní spikli, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Večer byla úžasná pionýrská diskoška. I zde proběhlo pár drobniček, ale především jsme si všichni parádně zatrsali. Hvězdami tohoto večera byl zcela jistě taneční pár Jura-Pirát.

Neděle 27. 3. 2016

Další den jsme pro změnu pracovali na gruntu u Janíčků v Lukově, který se od Čížova nachází buď 7 km autem, nebo 4 km pěšky po (místy kompletně zarostlé) signálce. Rozdělili jsme se a vyzkoušeli obě možnosti. Pěší procházka byla jistě příjemnější variantou.

Kluci u Janíčků dodělávali dřevěné oplocení dvorku a následně řešili problém s dešťovou a částečně i splaškovou kanalizací. Trubka totiž provizorně ústila kus od baráku a splašky pak tekly přes obecní cestu na soukromý pozemek souseda, „podnikatele“, který si sice nevybíravým způsobem, ale asi oprávněně stěžoval na vzniklý svinčík, který mu údajně nabourává jeho podnikání. Těžko říct, v čem ten týpek vlastně podnikal, Jirka ho dle vzhledu tipoval na taxikáře 🙂

Holky se věnovaly kultivaci nekultivovatelného pozemku před chalupou. O efektivitě a smysluplnosti této činnosti se vedly horlivé diskuse, přičemž se nedospělo k jednotnému závěru. Každopádně jsme se pak i kluci v té hlíně nějak porýpali a budeme všichni doufat, že tam za rok nevykvete jen lebeda, ale také i něco pěkného.

K obědu byla kachna. Sice nešla úplně od kosti, ale všichni si pochutnali. Letos jsme ale především nečekali my na Pirátův gurmánský experiment, ale naopak nám kachny skoro vystydly, protože jsme přišli pozdě z práce.

Odpoledne nikoho nepřekvapila vajíčkyjáda: Nechyběly tradiční hody vejcem na dálku, skoky snožmo s vejcem v puse, ale opět se objevily disciplíny nové: Plování vyfouknutého vejce v ešusu, vytrvalostní sezení kvočen „na vejcích“, shoz vejce ze střechy, soutěž o nejvyšší piedestal pro vejce postavený z dřevěných polínek. Za velmi sporadických okolností a po dodatečném „upřesnění“ nejednoho pravidla zvítězil tým vedoucích. Asi to nemá cenu dále rozebírat. Nakonec, sranda byla, akčních snímků bylo nafoceno přehršle a o to tady jde především.

A pak už se všichni vrhli do pletení pomlázek a barvení vajíček. Pro pruty tentokrát kluci nemuseli jít po tmě s baterkami neznámo kam. Nařezali jsme si je v předstihu už v sobotu. Prutů bylo dost, byly dlouhé a ohebné, takže se krásná žíla povedla i tradičním levorukým břídilům…

Pondělí 28. 3. 2016

Holky samozřejmě věděly, co ráno musí nevyhnutelně přijít, kluci už se se svými tradičními povinnostmi v tento sváteční den také smířili. Jedinou otázkou bylo, kam se holky ukryjí a jak dlouho nám klukům bude jejich nahánění trvat. Nejlépe ukrytou děvčicí byla letos Majda. Nebo se také dá napsat, že nejhorším letošním hledačem byl Radim, který měl za úkol prohledat a „vyčistit“ sklep, což provedl opravdu lajdácky. Majda nakonec ze sklepa vylezla sama, protože už jí to tam ve tmě pod krabicí mezi pavouky a krysami přestalo bavit.

Po snídani, po krátké vycházce k železné oponě, po úklidu a po posledním pionýrském nástupu jsme všichni Čížov opustili cca kolem poledního za krásného slunečného počasí.